Stendhal (Henry Beyle) – Kartouza Parmská 1/2

Autor: Stendhal (Henry Beyle)
Název knihy: Kartouza Parmská
Rok vydání: 1990
Ilustrátor: Josef Mištěra
Překladatel: Miloslav Jirda
Autor epilogu: Jan O. Fischer
Stručný obsah: Děj této knihy se odehrává na přelomu 18. a 19. století.
Italský šlechtic markýz del Dongo měl dva syny. Podle staré tradice měl prvorozený syn dědičné právo titulu a majetku a druhorozený byl většinou poslán na studia. V tomto případě byl druhorozený syn Fabrizio.
Po Napoleonových úspěších se většin italských šlechticů stáhla na venkov, stejně jako hrabě del Dongo, který se se svou manželkou, svými syny a sestrou uchýlil na svůj zámek Griantu na druhé straně Comského jezera.
Hrabě neustále hledal pro svou mladší sestru Ginu nějakého manžela, ale všichni se Gině nelíbili, protože se pudrovali. Jednou však Gina potkala v divadle hraběte Pientrana, který byl sice mladý a krásný, zato však dědičně chudý. Po nějaké době si ho Gina vzala, a odešla s ním do Milána. ( Říkalo se, že odešla jenom proto, aby nemusela žít se svým bratrem).
Hrabě del Dongo se rozhodl, že pošle Fabrizia na studia do Milána do Jezuitské školy. Jelikož byl jeho otec velmi lakomý, musel žít Fabrizio velmi skromně. Proto ho také brala jeho teta hraběnka Pientranová ke dvoru, a také proto, aby si zvykal na život ve vyšší společnosti.
Po dokončení studií se Fabrizio vrátil zpět ke Comskému jezeru. Nějaký čas po jeho návratu se stala tragédie. Ginin manžel hrabě Pientrana byl zavražděn. Zdrcená hraběnka dostala po hraběti roční důchod 4000 franků a z finančních důvodů byla nucena se vrátit ke Comskému jezeru.
V předvečer bitvy u Waterloo se Fabrizio konečně rozhodl, že odcestuje do Francie a přidá se k francouzské armádě. Od přátel z nižší vrstvy si sehnal pas a s penězi a diamanty od tety a matky se vydal do Paříže. Tam se chtěl přidat k místnímu pluku, ale vojáci ho považovali za špeha, proto ho zavřely. Z vězení se dostal tak, že podplatil ženu žalářníka a v přestrojení a s povolávacím listem mrtvého vojáka, který zemřel ve vězení, se vydal na frontu. Byl několikrát raněna okraden, napsal domů mnoho dopisů, ale pořád setrvával v armádě. Když se konečně rozhodl vydat domů, z dopisu své tety se dozvěděl, že ho bratr s otcem udali jako špióna, který utekl do Francie. Proto se na radu své tety uchýlil do Florencie, kde žil život hodný svému titulu. Hodně četl, chodil do kostela a měl veřejně i několik milenek.
Mezitím se hraběnka Pientranová uchýlila po hádce s bratrem zpět do Milána, kde se seznámila s hrabětem Omskou, té doby ministrem vnitra v Parmě. Padli si do oka a Moska nabídl hraběnce sňatek. Ta však odmítla, ale neodbytný hrabě ji doporučil sňatek se starým, ale bohatým vévodou Sanseverinou, kterému dá Moska řád, vévoda se uchýlí do postraní a nechá hraběnce většinu svého majetku. Hraběnka přijala, vzala si vévodu a odstěhovala se do Parmy do Sanseverinského paláce.