19. Zvláštnosti větného členění
Některé výrazy do věty mluvnicky nezačleňujeme, stojí mimo větnou stavbu.
→ oslovení – ve spisovné češtině v 5. pádě, v textu odděleno z obou stran čárkami
→ citoslovce – př. au, to bolí! Hej, pojď sem!
→ samostatný větný člen – výraz který stojí mimo vlastní větu, je oddělený čárkou, př. Hudba,
ta dovede potěšit.
→ vsuvka – př. Já jsem o tom, musím se přiznat, přesvědčený.
→ osamostatněný větný člen – ve větě je oddělený tečkou, v řeči pauzou, př. Držela v ruce
dopis. Od Petra. Konečně.
→ elipsa = výpustka – př. Dám si deci bílého. Ty umíš i na kytaru. Sliby chyby.
→ apoziopeze = nedokončená věta – př. Zmiz mi z očí, nebo tě …
Chyby:
Anakolut = vyšinutí z větné vazby – př. Děti, když přišly, bylo jim smutno. Nutné je splnění
pěti úkolů, z toho tři teoretické a dva praktické.
