Národní obrození (od 70. 18.st. – 20. léta 19.st.) 2/2

2. Fáze ofenzivní (od poč. 19. st. do 20. let 19.st.)
– je to období, kdy jazykovědci a vlastenci usilují nejen o to, aby se česky mluvilo, ale také aby v češtině vznikala díla vědecká, umělecky náročná a aby také mohla být z cizích literatur překládána
– k tomu bylo za potřebí jazyk obohatit, hlavně jeho slovní zásobu

Josef Jungmann
– byl to básník, jazykovědec, literární teoretik, překladatel a organizátor kulturního života
– aby mohl překládat umělecká díla, obohacoval slovní zásobu (přejímáním ze slovanských jazyků, oživováním zapomenutých slov, novotvary)
– celou novou českou slovní zásobu shrnul do slovníku
– Slovesnost – teoretický spis o literatuře je doplněný čítankou, která ukazuje ukázky od dob Jana Husa až po Jungmannovu současnost
– Historie literatury české – dílo podobné jako u Dobrovského, navíc obsahuje seznam všech českých literárních památek od počátku písemnictví až po Jungmanna

Dějepisectví

František Palacký
– největší historik své doby
– napsal Dějiny českého národu v Čechách i v Moravě – dílo zachycuje od začátku českého národa až po nástup Habsburků

Pavel Josef Šafařík
– zabýval se slavistikou
– napsal Slovanské starožitnosti
– chtěl dokázat, že Řekové, Římané a Germáni jsou praobyvatelé Evropy a spoluautory její kultury

Poezie
– r. 1817 byl ve Dvoře Králové nalezen soubor básní, který měl vypadat jako zbytky staré české poezie ze 12.-13. st.
– v r. 1818 byl nalezen na Zelené hoře zlomek epické básně, který měl vypadat jako že je z 8.-9. st.
– ve 20. st. se poznalo, že jsou to padělky, autory byli Václav Hanka a Josef Linda
– tyto díla byly inspirovány Jakešem McPhersonem (Básně Ossianovi – padělek)

Jan Kollár
– je považován za největšího básníka NO
– byl evangelickým kazatelem, studoval také v německé Jeně, kde se právě v té době projevovalo vlastenectví formou sjednocování německých států
– sjednocování se mu zalíbilo a navíc dostal strach ze silného a rozpínavého Německa
– přál si tedy, aby se slovanské národy taky sjednocovali a vůdčím národem bylo Rusko
– Slávy dcera – skládá se z předzpěvu a 5-ti zpěvů (1. Sála, 2. Labe, Rén, Vltava, 3. Dunaj, 4. Léthé, 5. Acheron)
– časomíra – typické pro ni je, že se střídají doby, jedna těžká a dvě lehké
– těžká doba – dlouhá slabika (au, ou, á,…)
– tuto formu pěstovali Řekové a Římané, ale v češtině se neujala, protože se dostává do rozporu se přirozeným přizvukováním
– sbíral lidovou slovesnost, sesbíral okolo 2500 slovenských básní a vydal je pod názvem Narodnik spievanky

František Ladislav Čelakovský
– byl profesorem slávistiky, vycházel z lidové poezie ale na rozdíl od Kolára nepíše tak pateticky
– sbíral lidovou slovesnost a vydal sborník Slovanské národní písně
– studium lidové poezie ho přivedlo na myšlenku vytvářet její ohlasy – básník nevyjadřuje vlastní pocity, ale snaží se vyjádřit pocity celého národa
– napsal Ohlasy písní ruských – obsahuje básně většinou epické, ve kterých napodobuje ruskou lidovou slovesnost
– nejtypyčtějším ruským lidovým žánrem je Bylina – hrdinské zpěvy o ruských bohatýrech
– k vyvolání dojmu autentičnosti občas používá ruská jména, občas ruské slova nebo slova ruštině podobné
– Ohlasy písní českých – většinou básně lyrické, milostné, satirické, zhudebněno Nedvědem
– Toman a lesní pana – jediná epická báseň

Václav Kliment Klicpera
– byl profesorem na gymnáziu v Hradci Králové
– napsal Točník
– psal komedie, např. Každý něco pro vlast, Rohovín Čtverrohý, Divotvorný klobouk