Národní divadlo

Národní divadlo
– 16. květen 1868 – položeni základního kamene při velké národní slavnosti, poklepnutím F. Palackého
– v r. 1881 slavnostní otevření divadla operou Libuše. O 3 měsíce později však budova ND shořela ¬rána pro celé národní snažení – nic nebylo ztraceno – opět byly pořádány sbírky na výstavbu ND. v r. 1883 znovuotevření – opět Smetanovou Libuší
– architekti – J. Zítek – novorenesanční budova. Po požáru dotvářel budovu Zítkův žák J. Schulz
– malíři – Mikoláš Aleš (Lunety), František Ženíšek (autor první opony), Julius Mařák (přírodní cykly), Vojtěch Hynais (opona Národ sobě), Václav Brožík (historické motivy).
– sochaři – Josef Václav Myslbek (postavy alegorie), B. Shirch-Triga (trojspřeží bohyně vítězství Niké).
– prvním ředitelem ND byl František Adolf Šubert -realistické a naturalistické tendence.
– Herce převzalo z Prozatímního divadla – F. Kolár, J. Mošna, F. F. Šemberk, M. Pospíšilová. V ND se také uplatňuje opera (Lev, Fibičková, Littová).
– Rozvíjí se hlavně balet (tanečním mistrem je mladý Berger)
– zpočátku hrálo ND výhradně české hry, později začala na jeviště ND pronikat zahraniční dramata – v 80. letech slavné činohry – Vrchlického Noc na Karlštejně, Tylovo Paličova dcera a další.
– česká opera – Smetana, Dvořák, Fibich, Blodek, Bendl.
– Dvořák uvádí operu Čert a Káča,
– Fibich – Blaník
– Smetana – hrají se téměř všechny.
– Již v r. 1884 se objevují slavné zahraniční opery jako Carmen, Aida, Faust, Židovka.
– balet – Štědrovečerní sen (Anger), Excelsior
– na jeviště ND přicházejí i slavná světová dramata – např. Goethův Faust
– zlom přichází v r. 1887 – uvedeni Stroupežnického Naši Furianti – kritikou odmítnuti.
– Tímto dílem vstupuje do ND realistická tvorba. Z dalších realistických děl následuje Preissové Gazdina róba nebo bratří Mrštíků Maryša.
– Hlavním dramaturgem ND 90. let je L. Stroupežnický.
– na jeviště se dostává další žánr – opereta – B. Foster
– ND musí stále čelit německé konkurenci – vedle Stavovského divadlo je otevřeno německé divadlo (bývalé Smetanovo, dnes Opera).
– do konce 19. st. nachází cestu do ND znovu romantická dramata (Cyrano z Bergeraku) a opery (Čajkovskij – Eugen Oněgin).
– na přelomu 19. a 20. století dochází k velkým změnám v ND – vedle nových herců pňchází i nové Kovařovicovo vedení, začíná se uplatňovat dramatik J. Nekvapil).
– V dramatické tvorbě zcela převládají realistická díla.
– Ze zahraničí je velmi patrný vliv realizmu – Henrik Ibsen (Nora), Gogol (Revizor), Zolla.