Meziválečná poezie
Proletářská poezie
o program proletářského umění vznikl uprostřed literární skupiny Devětsil,
která byla založena roku 1920
o patřili do ní např. Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Josef Hora,
předsedou byl Vladislav Vančura
o prolet. poezie se vyvíjela v letech 1920-1924, lze to ohraničit sbírkou Josefa Hory Pracující den (1920) a smrtí Jiřího Wolkera (1924)
Hlavní znaky proletářské poezie:
1. sociální angažovanost tvorby – tzn. že básníci se svou tvorbou účastnili boje
za zlepšení životních podmínek dělníků
2. hrdina je z dělnického prostředí
3. tendenčnost ve smyslu třídně proletářském – tzn. že básníci stáli na straně dělníků
4. upřednostňování agitační, tedy burcující funkce poezie, estetická stránka zatlačena
do pozadí
Představitelé proletářské poezie
Stanislav Kostka Neumann
– básnická sbírka Rudé zpěvy
o ztotožňuje se zde s očekávanou proletářskou revolucí, velké naděje vkládá do
Sovětského svazu, který zcela nekriticky obdivuje
– zcela upřednostňuje agitační funkci umění, tvrdí, že umění má sloužit revoluci