Meziválečná poezie
Jaroslav Seifert
– v duchu proletářské poezie tvořil jen na začátku své tvorby
– roku 1984 dostal za své celoživotní dílo jako jediný náš spisovatel Nobelovu cenu
za literaturu
– patří sem 2 básnické sbírky z velkoměstského prostředí:
o Město v slzách
o Samá láska
Město v slzách
– jeho pohled na město je pesimistický, vidí jen utrpení a bídu, touží po přírodě
– představuje si jiný svět – bez bídy a nenávisti
– ukázka: „… však dokud z bratří mých trpěti bude jediný,
nebudu šťasten,
a nespravedlností světa vzbouřen,
dál jako teď,
opřen jsa o zeď fabriky, budu se zalykat kouřem,
a píseň svoji pět…“
Samá láska
– autorův vztah k městu se mění, básník obdivuje nové stavby, zvuky automobilů
– prvky proletářského umění pomalu ustupují, objevují se už prvky poetismu
