Literatura doby husitské a předhusitské
Petr Chelčický – pokr.
DÍLO – O boji duchovním – odmítá násilí a války jako prostředek řešení problémů. Na jeho učení navázal L. N. Tolstoj.
– O trojiem lidu – s pomocí alegorie zde kritizuje středověké dělení společnosti na tři stavy (duchovní, panský a poddanský)
– Sieť viery pravé – psáno formou alegorie, která vychází z autorova výkladu novozákonního motivu o Petrově zázračném rybolovu. Síť je pravá křesťanská víra, která zachraňuje lidi před hříchy. Tuto síť ničí kacíři a hříšníci (za největší hříšníky považuje dvě velryby – krále a papeže)
Jednota bratrská – neuznávali rozdělení na trojí lid a říkali si bratři a sestry. Náboženská skupina lidí, která navazuje na Petra Chelčického. Pod vedením Řehoře Krejčího se usadili Kunvaldu – v Orlických horách. Za jediné pravidlo považovali Bibli, zdůrazňovali mravnost a tělesnou práci. Hlásili návrat k původnímu křesťanství, postupně změnili názor na vzdělání („Příliš mnoho vědění škodí.“), měli velmi dokonalé školství a z jejich řad vzešli významné osobnosti jako Jan Blahoslav, Jan Amos Komenský, Daniel Adam z Veleslavína.
V této době se rozvíjí také cestopisy. Jedním z nich je Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa – autorem je Václav Šašek z Bířkova. Pojednává o cestě poselstva (vyslaného králem Jiřím z Poděbrad) po západní a jižní Evropě. Pro děti převyprávěl Alois Jirásek – Z Čech až na konec světa.
