Václav Kliment Klicpera
Narodil se 23. listopadu roku 1792 v Chlumci nad Cidlinou v rodině krejčího. Na přání otce se učil nejprve krejčovskému řemeslu, později řeznictví. Jako řeznický tovaryš byl na zkušené v Jihlavě, Olomouci a Brně, kde onemocněl. Po pobytu v tamější nemocnici odjel domů. Dlouho tam však nezůstal a v roce 1808, ve svých 16 letech odešel studovat do Prahy, kde v roce 1813 absolvoval gymnázium. Další tři roky studoval filosofii a po té následoval svého bratra Františka na medicínu, kterou nedokončil, ale přešel na humanitní studia. Roku 1819 získal aprobaci vyučovat v humanitních třídách gymnázia. V červnu téhož roku byl jmenován profesorem na gymnáziu v Hradci Králové.
Za jeho pobytu v Praze jej František uvede do společnosti vlasteneckých studentů. VKK se stává členem ochotnické družiny, která za vedení P. Haklíka, J. Hýbla a J. N. Štěpánka obnovila česká představení ve Stavovském divadle. Také v této době napsal přes 20 divadelních her mezi nimi většinu svých nejúspěšnějších komedií ( např. Hadrián z Římsů, Rohovín Čtverrohý). Jeho proslulost jako dramatika dokládá i fakt, že jej Jungmann vyzval, aby pro 1. vydání Slovesnosti připravil původní dramata. Vznikají tedy dvě jednoaktové hry: historická smutnohra Svatislav a činohra Bratři.
Po jedenácti letech studií v Praze odchází Klicpera vyučovat do Hradce Králové. Hradec byl v té době vojenskou pevností se silnou vojenskou posádkou, která dodávala městu zvláštní ráz. Klicpera byl oblíbeným profesorem a se svým pražským spolužákem Josefem Chmelou a Antonínem Stránským tvořili vlastenecké jádro hradeckého gymnázia. Mezi K. žáky byli mj. K.J. Erben, J. Kačer, J.J. Langer, J.K. Tyl.
Pražské divadlo ovládané autoritářským J. N. Štěpánkem věnovalo K. hrám jen málo pozornosti. V Hradci se Klicpera sice pokoušel vybudovat ochotnickou scénu, kde sám hrál, ale ředitelstvím školy byl rychle vyrozuměn, že není žádoucí aby se státní úředník angažoval na divadle jako herec. Jelikož Klicpera nemohl vidět své hry na jevišti, rozhodl se je vydávat, což byl podnik na tehdejší dobu dosti nákladný, protože bylo málo míst, kde by se dali knihy prodávat. Mezi 1820-21 tedy vychází čtyřsvazková edice „Divadlo Klicperovo“ s hrami z pražského období a od roku 1825 „Almanachy dramatických her“ s pracemi novými, které vycházely pravidelně každý rok až do roku 1830. Právě v tomto almanachu z roku 1828 vychází poprvé, vedle celovečerní veselohry „Tři hrabata najednou“ a úsměvné aktovky „Veselohra na mostě“, historická povídka „Točník“. Po odmlce v Hradci ještě napsal několik her mezi nimi veselohru „Zlý jelen“ a aktovkou „Ptáčník“ se s Hradcem loučí. Roku 1846 odchází po 27 letech zpět do Prahy na Pražské akademické gymnázium.
V Praze Klicpera spolupracuje s nakladatele dr. Gabrielem až do roku 1850, kdy nový tiskový zákon zakázal soukromým vydavatelům vydávat. V témže roce se stal ředitelem Akademického gymnázia od roku 1848 se totiž věnuje i politice. byl členem Národního výboru, kde pracoval v jeho IV. sekci pro věci školské ve VI. sekci pro rovnoprávnost. Stal se tribunem studentské kohorty za Hradec Králové i Chlumec nad Cidlinou byl zároveň zvolen poslancem, žádný z mandátů ale nepřijal; český sněm se nakonec pod vlivem pozdějších politických situací vůbec nesešel. Od té doby se věnoval pouze politice školské. Byli vyhlídky, že se rovnoprávnost projeví i ve školství a tak bylo třeba zajistit učebnice. Klicpera napsal učebnici „Zeměpis starého světa“, pracoval i na učebnici dějepisu, ale nedokončil ji. Z pražského akademického gymnázia, přestože zda vládla němčina, se stávalo středisko nové vlastenecké mládeže. Začínali se projevovat snahy přeměnit Akademické gymnázium v českou školu. V této věci psal Klicpera v září roku 1848 (spolu s dalšími kolegy) žádost ministerstvu. Jeho snahy byli nakonec úspěšné a roku 1850 je povoleno vyučovat v češtině , akademické gymnázium je prvním českým gymnáziem v Rakousku. I v Praze byl Klicpera mezi svými žáky (J.V. Frič, V. Hálek, J. Neruda) oblíben. V roce 1853 využila bachovská reakce aféry kolem vydávání českého studentského časopisu k tomu, aby Klicperu suspendovala a předčasně penzionavala a na Pražské gymnázium se vrátila němčina.
V Praze psal Klicpera převážně historické drama a historickou prózu. Konkrétně obsáhlý cyklus o době karlovské: „Příchod Karla IV. do Čech“, „Karel IV. před Frankensteinem a Potensteinem“ a „Král Jan Slepý“.
15. září roku 1859 Klicpera umírá a jeho pohřeb na Olšanském hřbitově chápali jeho současníci jako tichou národní demonstraci.
