NÁRODNÍ OBROZENÍ

1773 (zrušení jezuitského řádu) – 1859 (pád Bachova absolutismu)

NO zahrnuje epochu postupných přeměn společnosti feudální v raně kapitalistickou, kdy se formoval novodobý národ, ve kterém se vedoucí silou stávala nová společenská třída, mladá buržoazie. Usilovala jednak o hospodářský vzestup, jednak o vybudování nadstavby, v níž vybrané místo zaujímala vědecká beletristická literatura včetně divadelního umění.
Změna obou společenských formací proběhla násilnou cestou zejména ve Francii (Velká francouzská revoluce (1789-1794), První franc. republika). Z obav před vlivem francouzské revoluce, možnostmi analogického vývoje, jak jej signalizovala selská povstání, uskutečnili rakouští panovníci Marie Terezie (1740-1780) a zejména Josef II. (1780-1790) některé reformy, z nichž nejvýznamnější jsou patenty o zrušení nevolnictví a o náboženské toleranci (1781).
Josef II. podporoval zakládání manufaktur, světských škol, omezoval moc a vliv katolické církve (zrušení jezuitského řádu v roce 1773 příznivě ovlivnilo uměleckou a vědeckou tvorbu) a zavíral kláštery.
Oba panovníci upevňovali jednotu a centralismus mocnářství, což bylo spojeno s germanizací, vyvolávající obrannou reakci u slovanských národů, včleněných do monarchie. S tím pak souviselo vědomí slovanské příbuznosti a vzájemnosti, které se stávalo posilou a povzbuzením obrozeneckých snah.
Obrozenecká epocha s rychlým vývojem a rozkvětem jazyka a literatury budila uznání a obdiv, proto byla původně označována za dobu vzkříšení, zmrtvýchvstání, znovuzrození národa.

Postupný průzkum vyústil v jeho několikerou periodizaci.

A) Zdeněk Nejedlý vycházel z chronologie generačních vln:
Příslušníci 1. a 2. obrozenecké generace: Dobrovský a Jungmann. Bývají označováni jako patriarchové.
Příslušníci 3. generace: ovlivnění Velkou fr. revolucí klasicismem
– Kollár, Palacký, Šafařík, Čelakovský (narozeni v 90. letech)
Příslušníci 4. generace: Mácha, Tyl, Němcová, Havlíček
Nejedlý se domníval, že obrození skončilo až rokem 1918.

B) „Akademické“ Dějiny české literatury (2. díl 1960) členily obrození do 4 období podle politického dění, podle literární produkce a stylových směrů:
1. literatura v období absolutistic. reforem a vzniku národního hnutí (od 70.let 18. stol.–1805)
2. literatura v období napoleon. válek a reakčního absolutismu po vídeň. kongres (1806–1830)
3. literatura v období vzniku a rozvoje revolučních sil (1830 – 1848)
4. literatura v období revoluce 1848 a v období dočasného potlačení jejího výsledku v 50. letech

Každému tomuto období, danému historickou situací, odpovídala i určitá etapa v rozvoji české obrozenecké literatury.
V 1. období se pomocí soudobé vědy konstituovaly základy obrozenec. literatury, upevňovala se jazyková i prozodická stránka literárního projevu, navazoval se kontakt se starší tradicí….
Ve 2. období si kladla obrozenecká literatura vyšší cíle ve snaze prokázat, že český jazyk, hodnocený v dané chvíli jako nejvýznamnější znak národa, je schopen vyrovnat se jazyku vyspělých literatur. Zároveň se vytvářely hlavní obrysy obrozenecké ideologie.
Ve 3. období postupující zesílení národní společnosti spolu s rozvojem revolučních sil vytvářelo podmínky pro zaktuálnění literatury, pro její sblížení se životem
4. období, určené revolučním rokem 1848, umožnilo vytyčit v literatuře demokratický program v celém rozsahu…..
Každé období také přináší nové podněty k vytváření uměleckých koncepcí, které dostávají vyhraněnou podobu stylovou a které se projevují též specifickými metodami zobrazování.
1. období: klasicistní postupy
2. období: postupy preromantické, po případě sentimentální
3. období: postupy romantické
4. období: realistické metody

C) Arne Novák rozdělil obrozeneckou epochu na 4 fáze:
a) osvícenství, 1774 – 1815
b) klasicismus, 1815 – 1830
c) starší romantika, 1830 – 1848
d) pozdní romantika, 1848 – 1859

Slabinou Novákovy periodizace, která má směrový charakter, je absence realismu, což by bylo možno hájit tím, že od vzniku veškerého umění byl a je vždy realismus přítomen větší nebo menší měrou nebo alespoň tendence k němu.

Slovníky literárních směrů a literární teorie neoznačují realismus jako směr, ale jako jednu ze základních tendencí v umění:
Podstatou REALISMU je směřování k převaze objektivního principu v umělecké tvorbě, k poznávání objektivních zákonitostí života na základě pravdivého zobrazení skutečnosti.

ROMANTISMUS: je jedna ze zákl. vývojových etap evropské literatury a umění, která v 1. 1/2 19. století tvořila široký a vnitřně bohatě rozrůzněný umělecký proud s rozsáhlými souvislostmi předchozími i vlivy následnými. Romantismus byl uměním výhradně subjektivistickým a individualistickým, které přímo reagovalo na nové sociálně-ekonomické skutečnosti kapitalistického společenského řádu a odráželo převratné, rozporné a stále se měnící podmínky duchovně osvobozeného jedince v epoše buržoazních revolucí Romantismus se stavěl proti klasicismu a osvícenství a navazoval na subjektivní prvky a tendence předcházejícího preromantismu.
Nové společenské vztahy a peněžní morálka byly příčinou „prožívání a zobrazování konfliktu mezi jedincem a společností, který se stal dominantním motivem všeho romantického umění.
1.typ: romantikové se uchylovali k ideálním světům (středověk), ke křesťanství (morálka, legendy, mystika) a k lásce (síla mocnější než všechny rozpory)
2.typ: romantikové vyjadřovali svůj konflikt s realitou světa v podobě tzv. „kosmického pesimismu“ (Byron) neboli romantickému světobolu a rozervanosti (Mácha)
– tento postoj nazýván také jako revoluční nebo byronismus
3. typ: romantikové se přiklání k národu a k lidu
Vznik romantismu je spojován s jenskou školou (hl. představitel byl Novalis)a vznik preromantismu s jezerní školou (Wordsworth). Hlavním žánrem byla próza.

PREROMANTISMUS: přechod od klasicismu k romantismu. Nejdříve v Anglii.
V českém prostředí se projevil preromantismus značně opožděně, a to na poli lidové dramaturgie (Thám, Šedivý, Štěpánek) a tzv. knížek lidového čtení.
Jednalo se v obou případech o převážně díla cizího původu a vesměs o tvorbu triviální, tzn. Primitivně fabulovanou a naplněnou rytířstvím, dobrodružstvím, exotičností….
Skutečný rozvoj uměleckých tendencí preromantismu nastává v čes. literatuře v druhém a třetím desetiletí 19. století, v době působení tzv. generace jungmanovců (př. padělky Hanky (Rukopis Královéhradecký a Zelenohorský) a próza Lindy (Záře nad pohanstvem), drama Klicpery, poezie Kolára a Čelakovského.

ZÁKLADNÍ PERIODIZACE
1775-1805: rozmlouvání o jazyce českém
– fáze obranná a defenzivní
– 1775: vydána Obrana jazyka českého od Balbína, způsobila skandál
1805-1830: průlom romantického cítění do literatury
– fáze ofenzivní
1830-1848: nárůst demokratizace (Havlíček, Tyl)
– 1848: debakl nových nadějí, Bachův absolutismus
1848-1858: všichni věděli, že absolutismus brzy padne
– končí almanachem Máj, nastupující novou generací ( Neruda)
– střetávání světa barokní kultury a osvícenství
– nová kultura Jezuité

JEAN JACQUES ROUSSAU
– zodpověděl anketu nějaké akademii ve smyslu záporném
– návrat k přírodě ve smyslu historickém (lidé nebyli zkorumpovaní, neměli zbraně)
U nás Rousseau neměl žádný vliv. Preromantismus tady byl totiž později.

1773
– zrušení jezuitského řádu papežem
– kritik Jezuitů byl Malina, posílal obžalobné listy do Říma, situace došla daleko, že byly tyto listy bity na dveře; šlechta i členové vlády začali být také proti Jezuitům, tlak na papeže, konkláve muselo zvolit nového papeže, který zruší nebo nechá Jezuity – nový papež Klement XIV. Zakázal jezuity bulou

1774
– zavedení školní docházky – důležitý mezník
– škola byla založena na kázni a vojenském řádu
– popírala Komenského Školu hrou
– zvedení bylo kvůli analfabetismu
– školy byly sice povinné, ale př. v horách stejně škola nebyla

1775
– vydání Obrany jazyka českého Balbínem
– Selské bouře proti tomu, že Marie Terezie zavedla urbáře, ale páni je neuplatňovali, lidé se to dozvěděli – vypukly boje – co bylo pro stát, tak lidé nebrali, nebylo to proti panovníkům
– poddaní x nevolník (neměl půdu)

Exjezuita JOSEF STEPLING
– významný pro Dobrovského
– řádový učenec, vliv na rozvoj matematiky, hluboké národní cítění
– odmítl scholastiku veřejně na svých přenáškách
– postavil fyziku na experimentální základy
– zavedl první měření počasí (3. na světě)
– jeden z prvních členů učenosti v Akademii věd

KAREL SEIBT
– měl přednášky z tzv. Krásných nauk a morálky (= návody jak vést podnikání, jak získat moc, růst společenského postavení)
– počátky českých utilitarismů
– povolil důležité vydání Obrany jazyka českého, aniž by to četl, byl sesazen, ale Marie Terezie mu darovala prsten

Česká šlechta financovala zchudlé lidi (i Němcovou). Sběr financí na Národní divadlo. Šlechta měla velký význam.
Významní šlechticové: Nosticové, Vúrstenberkové, Černínové
Česká šlechta měla zájem i o podnikání. Uvažuje se o krkonošských plantážích.

IGNAC BORN
– zasahuje do kulturního dění, vede korespondenci se vzdělanými učenci
– vůdčí osobnost zednářské lóže (vliv na formaci společenského dění)
– zednáři: proti církevním dogmatům, přesto zbožní, chtěli pracovat s altruistickým duchem
– lidé liberálně založení (byl to i Mozart)
– měli tajné obřady bez žen
– nashromáždil kritiky, sám pracoval v terénu
– upozornil na zkameněliny z třetihor, objevil sopku
– vedoucí osobnost vědeckého kruhu (1774) Soukromá (později Česká a nakonec Královská česká) společnost nauk – schůzky a debaty učenců, vydávali časopis

ŘÁD PIARISTŮ
– konkurence jezuitů, založeni ale reálněji než jezuité
– zaměřeni na dějepisné otázky, prosazovali dějepisnou kritiku
– představitel: GELLASIUS DOBNER
– prokázal, že Hájkova Kronika česká je založena na výmyslech
– „Historicko-zeměpisný životopisný lexikon Čech“

2. etapa Národního obrození (1806-1830) – preromantismus
– vytyčený program, psány obrany jazyka
– mluví se zde o Jungmannově generaci (zasáhli do obrozeneckého programu i protichůdně)
– 1. místo = národ

Preromantická věda
– Šafařík, Jungmann, Palacký
– archeologové: Vocil
– idea vel. národní historie

První a druhá etapa jsou neslučitelné. Dobrovský je brzy zapomínán, protože byl skeptický vůči jazyku českému (psal německy a latinsky). V druhé etapě to nemohli pochopit. Bylo nutné doplnit češtinu novými slovy — Jungmann tvoří tedy neologismy
Dále vykládat o Jungmannovi………..