Změna myšlení a nové prvky v literatuře v období renesance a humanismu
Změna myšlení a nové prvky v literatuře v období renesance a humanismu
Renesance vznikla v Itálii, na přelomu 13. a 14. stol.
Později se objevuje i v dalších zemích západní Evropy kulturní a společenské hnutí, které je spojeno s rozvojem umění, věd a všech stránek lidského života, které se opírá o hodnoty antické kultury a které zde přetrvává až do počátku 17. stol. Je to renesance.
Renesance = znovuzrození, obnovení
Renesance je mohutný umělecký a myšlenkový směr, jímž se lidé vymaňovali ze středověkého způsobu myšlení. Jde o znovuzrození antiky, máme důrazná vzdělání a poznání a snahu užít si pozemského života a jeho radosti.
První představitelé nového myšlení, tzv. humanisté, se soustřeďovali na člověka, jeho potřeby a schopnosti. Název humanismus vznikl z latinského „humanus“ – lidský. V některých zemích byl proces změn myšlení úzce spjat s reformou církve, pak hovoříme o reformaci.
Humanismus = byl myšlenkový směr zdůrazňující lidskou důstojnost a svobodný rozvoj osobnosti v odpovídajících společenských a životních podmínkách.
Reformace = z latinského „reformare“ – přetvářet, obnovovat – je hnutí, jehož cílem bylo reformovat římskokatolickou církev, odstranit nedostatky, jež se v ní rozmohly a omezit její moc.
