Vladimír Páral
Vladimír Páral
Chemický inženýr, kam může, propašuje chemičku a taky jeho hrdinové mají s chemií něco společného. Jeho romány taky lákaly filmaře. Ačkoli patřil mezi oficiální autory, dokázal do svých knížek propašovat kritiku socialistického
životního stylu, proto patřila jeho díla mezi tzv. podpultovky a stály se na ně fronty, ostatně stejně jako na maso, banány aj. Začíná psát o mechanickém stereotypu, do kterého časem upadne každý, dny hrdinů se podobají jako vejce vejci, ráno vstát, do práce, stejná svačina, stejné řeči, stejná práce, stejná cesta domů….stejný sex. Hrdinové se vzbouří proti šedi a nudě, najdou si milence a milenky a jsou nadšeni. Konečně změna, všechno je tak nádherně jiné! Na chvilku. Pak si uvědomí, že sedí na stejném kolotoči, jen v jiném autíčku. Vrátí se zpět k původním partnerům, protože tuhle nudu měli přece jenom radši.
Tak je to třeba v románu
• Soukromá vichřice
• Katapult – hrdina Katapultu dopadne poněkud hůř. Chce si zpestřit
šedý život s manželkou a dcerou tím, že si po trase svých častých služebních cest najde na inzerát milenky. Chvilku je spokojen, jenže pak se ukáže, že holky jsou sice každá jiná, ale se všemi by byl život stejně stejný, navíc se všechny chtějí vdát. Zatímco si takhle zkomplikoval život, nevšiml si, že jeho manželství zkrachovalo a on přišel o svoje Lenky, které miloval….
