Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský
Je básník a hlavně novinář.
• Epigramy ( Církvi, králi, vlasti, múzám, světu ) – soubor epigramů
• Tyrolské elegie – žalozpěvy, básnický popis Havlíčkova zatčení, přes země Alp až do Brixenu. Osobní zážitky líčí vtipně a humorně, jsou mu prostředkem, aby mohl humorem a ironií napadnout rakouskou policii.
• Křest sv. Vladimíra – nedokončeno, kritika absolutistického mocnáře a církve, která mu posluhuje. Zpracoval zde historii přijetí křesťanství na Kyjevské Rusi. Čerpal z Nestorových Letopisů ruských. Svůj odklon od pohanství dali obyvatelé Kyjevské Rusi najevo tím, že utopili v Dněpru slovanského boha Peruna. V díle vystupuje Perun jako živý starý člověk, který je nespokojen se svou službou u cára Vladimíra. Stěžuje si na svou službu, na málo peněz. Je špatně placeným sluhou absolutistického mocnáře. Odmítne cáru Vladimírovi zahřmít na jeho svátek. Za to je vláčen za koněm a utopen. Církev si stěžuje u cára, že lid neposlouchá a přestal se bát a chce nového boha. Je vypsán konkurz na nového boha.
• Král Lávra – předlohou mu byla irská pohádka. Havlíček záměrně zdůrazňuje, že jde o jinou zemi, panovníka, ale některé podrobnosti ukazují autorův záměr kritizovat Rakousko např. karlovarská banda, basista Červíček. Takzvaný dobrotivý panovník měl jednu vadu. Jednou ročně nechal oběsit svého holiče, aby neprozradil, co skrývá pod dlouhými vlasy. Až na syna vdovy, za kterého prosila jeho matka, toho neoběsil. Podmínkou však bylo neprozradit jeho tajemství. Kukulína tížilo však tajemství a našeptal jej vrbě. Kolemjdoucí čeští muzikanti, kteří šli hrát na bál, uřezali z vrby kolíček pro basu pana Červíčka. Basa hrála na bále: „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král Lávra je ušatec“. Tajemství bylo prozrazeno a na závěr Havlíček konstatuje, že dlouhé oslí uši ke koruně sluší. Tato jediná slabost způsobuje smrt každému, kdo pozná, že na trůnu sedí osel.