Moderní básnické směry na přelomu 19 a 20 století ve světové i české literatuře 7/8

nitro.
Krysař je vrchol jeho tvorby – novela. Vychází ze staré pověsti o krysaři z německého Hammelu, který, když nedostal ze svou službu od konšelů zaplaceno, pomstí se jim tím, že za zvuků své píšťalky vyvádí z města jejich děti a utopí je v moři. Děj je pozměněn – okouzlí lidi ve městě, vyvádí je a ti pak skáčou ze skály. Zachrání se jen prosťáček rybář Sepp Jörgen. Jako jediný se právě pro svou prostodušnost zachraňuje a vedle něho je zachráněno i nemluvně jako symbol nového života. Je to oslava toho, co popírá rozum (dítě rozum nemá, blázen ho už ztratil). Autorovo vyjádření odporu proti malosti.
Giuseppe Mooro a Zmoudření Dona Quijota. V obou dramatech jsou hrdiny snílkové zklamaní

KAREL TOMAN
– nemohl dlouho nikde zakotvit, neustále cestuje z Prahy do Paříže s pak zas z Paříže do Prahy, teprve krátce před smrtí se usadil v Praze
– jeho poesie plná hlubokých subjektivních prožitků
– v básních spojuje moderní poetické prvky s tradičními, tím dosahuje velké působivosti
– začíná jako dekadent, ale v jeho díle lze vystopovat i prvky buřičství
– motiv tuláctví se prolíná celou jeho tvorbou, zrovna tak jako smysl pro protiklad
Pohádky krve
– motivy bídy života, smrti i vzdoru, bdiv k síle, která si dovede s bídou života poradit ,revolta, protipóly , fascinují ho kolektivní splynutí
Torzo života
– melodické, vyzrálá poesie, začíná se obnovovat důvěra k životu
– objevuje se zde myšlenka na typ ženy, která hájí svobodu pro lásku navzdory konvencím
Melancholická pouť
– pocit společenského vyděděnce, ale i přesvědčení, že revolta je neplodná
– dostává se do konfliktu: revolta x vztah k domovu

Postupem času rovněž dochází zklidnění, další sbírky (Sluneční hodiny, Verše rodinné a jiné, Hlas ticha, Stoletý kalendář) už nemají buřičský charakte

FRÁŇA ŠRÁMEK
– velmi plodný a všestranný autor (básně, próza i drama)
– první jeho básnické sbírky v duchu anarchistických myšlenek
– založeným přesvědčený antimilitarista
Života bído, přece tě mám rád
– formálně jednoduché, hravé, lze najít i ironické prvky, cíleně lidová nenáročná podoba (jednoduchý někdy i hovorový jazyk) . vyjadřuje svoji touhu po štěstí . objevují se zde i prvky později módního vitalismu
– další díla zaměřená proti válce:
– Modrý rudý (vzpoura proti válce a vojenskému drilu)
– Splav (také protiválečné, ale s tím rozdílem, že v této sbírce se příroda a šťastný život stávají opěvovanými hodnotami)
nebo na citový život mladých:
– Stříbrný vítr (román)
– Léto (drama)
– Měsíc nad řekou (drama)

FRANTIŠEK GELLNER
– Básník, prozaik, malíř i karikaturista
– literární provokatér, jemuž nebylo nic svaté
– ironik, kritizující maloměšťácké mravy i své kolegy umělce