Vznik a vývoj jazyka

Vznik a vývoj jazyka
Základní vývojové fáze češtiny:
– v 11. století se objevují v latinských a staroslověnských textech jednotlivá česká slova = bohemiky, a opisy do latinských rukopisů = glosy = české věty.
– původní primitivní pravopis vystřídán pravopisem spřežkovým
– 14. století – první velký rozkvět spisovného jazyka, čeština úřední řečí, r. 1348 založena Karlova Univerzita. Dalimilova kronika, Klaretovy odborné slovníky, spisy Tomáše Štítného.
Husitství
– spisovná čeština odpovídá mluvené řeči, rozšířena mezi celou společností.
– V 15. století dochází k velké úpravě – Jan Hus – zjednodušení – odstranil spřežkový pravopis a nahradil jej diakritickými znaménky (dříve jen tečka, čárka, časem i háček).
– Četba bible, spisy Husa, Chelčického.
Humanizmus
– vynález knihtisku (Gutenberg) – větší produkce knih a větší počet čtenářů.
– Velký rozkvět – čeština Veleslavínova – vrchol vývoje čeština – čeština zbavena germanizmů – čistý jazyk, rozvoj sgotaxe = stavba vět, velmi bohatá slovní zásoba, bohatší sloh, ustálené mluvnice.
– Bible kralická, dílo J. A. Komenského.
Doba pobělohorská
– doba temna – úpadek českého jazyka a literatury.
– Politické důvody – Habsburkové vytlačují češtinu němčinou.
– Jazyk přežívá v ústní lidové slovesnosti (písně, přísloví, pohádky, pověsti).
– Čeština vymizela z měst, zůstává pouze na vesnicích, o jazyk se nepečuje, omezená slovní zásoba; do češtiny proniká hodně výrazů z němčiny.