Vývoj evropského dramatu

Vývoj evropského dramatu

Drama – literární druh, dialog i monolog, přímá řeč postav, herci na scéně – jevištní předvádění, veršované i prozaické zpracování; Prostřednictvím dialogu autor dramatu zobrazuje vzájemné jednání dramatických osob, kterým se vytvářejí základní dramatické situace a děj.
• Tradiční drama má pětistupňovou kompozici:
1. expozice – úvod
2. kolize – zápletka
3. krize – vyvrcholení konfliktu
4. peripetie – zvrat v ději
5. katastrofa – tragický závěr
• Formy dramatu:
a) tragédie – má vážný obsah, nerovný zápas hlavního hrdiny s nepřátelskými silami, hrdina zpravidla v závěru umírá; význam v antické kultuře, v renesanci a v období Severského dramatu (Ibsen, Strinberg)
b) komedie – komický obraz, zesměšňuje chyby a nedostatky jedince nebo společnosti, zobrazení pomocí neočekávaných komických scén; vyvinuly se různé modifikace: komedie intrik, satirická komedie, fraška, burleska, hudební komedie, crazy komedie, absurdní komedie; v Itálii vzniká v 15. a 16. století commedia erudia a pak commedia dell’arte;
c) činohra – zobrazuje složitý a vážný spor mezi postavami, o současných společenských problémech, klade důraz na autorovo pojetí, řešení konfliktu i psychologické prokreslení postav; jde o syntézu tragedie a komedie, vývoj od osvícenství, největší rozšíření v 19. a 20. století;