Satira v dílech K. Havlíčka a Svatopluka Čecha

Satira v dílech K. Havlíčka a Svatopluka Čecha
Karet Havlíček Borovský
– epigramy – epigram – původně znamenal nápis na hrobě, ale Havlíček řekl: „epigramy jsou malé nádobky do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“
– Změnil epigram na krátký útočný satirický útvar s využřtím lidového jazyka.
– epigramy mají gnómický charakter – sevřenost, hutnost.
– Užívá v nich ironii, parodií, sarkasmus.
– Havlíčkovy epigramy byly namířeny proti všem negativním vlivům tehdejšího života.
– své epigramy uspořádal do 5 tematických oddílů: církvi, králi, vlastí, múzám, světu – za jeho života pouze kolovali, nebyli vydány – byly velíce tvrdé.
– 4 verše, rýmované, v 1. dvou se rozehrává děj, ve 3. a 4. ponaučení. Poslední verš tvoří pointu. – uveřejňoval je v novinách Šotek
– Nejkratší symbolum – kritika církve, absolutizmu.
– Česká motlitba – přeje si tu, aby čeština zůstala zachována
– Verba docent. exempla trahunt – člověk by neměl vytýkat druhému to, co sám dělá – kantor a žák.
– Satirické skladby:
– od epigramů přechází k satirickým skladbám.
– Rozsáhlé, epické, proti absolutistické.
– Jednoduchý verš (obdobný epigramům).
– Používá prostředky nespisovné až vulgární.
– Tyrolské elegie
– veršovaná satirická báseň, která vzniká v Brixenu
– autor čerpá z vlastních událostí ze života – jeho pronásledování bachovským absolutizmem a hlavně cesta do Brixenu, která znamenala jeho odstranění z veřejného života.