Attické (Klasické) období (5. – 4. stol. př.n.l.)

b) Attické (Klasické) období (5. – 4. stol. př.n.l.)
– vrchol řecké otrokářské společnosti
– rozvoj DRAMATU- vyvinulo se z obřadních her spojených s kultem boha Dionýsa, hlavní žánry tragédie a komedie (tragédie = kozlí píseň, cena pro nejlepšího básníka byl kozel)
– rozkvět Athén
– Znaky antické tragédie: čerpá z mytologie, hrdinové jsou stateční nebo samolibí a krutí, konflikt s bohy končí tragicky, existence sboru (vyjadřuje veřejné mínění), jednota místa a času, deus ex machina (nadpřirozený zásah do děje, nečekané nepřirozené řešení konfliktu)
– 3 velcí dramatikové : Aischylos – ORESTEIA – Orestés zabije svou matku a jejího milence a zešílí. Sofoklés – ANTIGONA – její bratři se navzájem zabijí při boji moc, jeden z nich nesmí být pohřben a sestra ho pohřbí, za trest je zaživa pohřbena do rodinné hrobky, kde se oběsí, její snoubenec se nad ní probodne a jeho matka se zabije kvůli žalu ze ztráty syna. KRÁL OIDIPUS – bylo mu předpovězeno, že zabije svého otce a vezme si svoji matku a tak byl odhozen daleko v horách, nakonec se však všechno stane tak, jak mu bylo předpovězeno, když to zjistí, tak si vypíchne oči. Euripidés – MÉDEIA – Médea pomohla Iásonovi a Argonoutům získat zlaté rouno a on jí slíbí manželství, po deseti letech ji však odvrhne a chce si vzít jinou, Médea zabije jeho snoubenku a taky své dva syny, které má s ním.
– komedie: Aristofanes – JEZDCI – politický boj o voliče
– próza: Heródotos – spis o řecko-perské válce, zakladatel oboru historie Thukydides – dějepisec, peloponéské války
– řečnictví: Sókratés, Démosthenés
– filozofie: Platón, Aristotelés
– mytologie: jednotliví bohové olympští (mají lidské vlastnosti) – Zeus, Héra, Afrodita, Athéna, …

c) Helénistické období (4. – 1. stol. př.n.l.)
– v tomto období byla řecká kultura přijata v zemích dobytých Alexandrem Makedonským (synkretismus = prolínání kultur)
– rozvoj exaktních věd (Euklides, Archimédes)
– nová komedie (vymizela politická satira a fantastické prvky, prosazování individuality postav duchaplné konverzace) – Menandros – ŠKAROHLÍD
– poezie – bukolická poezie = oslava venkovského života, pastýřské idyly – Theokritos
– filozofie – Epikuros – štěstí s blaženost, Stoikové (Zenón z Kitia) – rozum a klid