Druhy vět vedlejších , 5. příslovečná II.

d) příslovečná příčinná (důvodová)
– vyjadřuje příčinu (důvod) děje věty řídící
– spojky že, protože, poněvadž, zast. Jelikož
– Nepřišel do školy, protože ho bolel zub. (pro bolest)
– Poněvadž se necítím zdráv, půjdu k lékaři.
– Jsi hodná, že jsi nezapomněla.
e) Příslovečná účelová
– vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící (tj. okolnost, kam směřuje jednání)
– Uděláme všechno, abychom dobře maturovali. (pro, kvůli maturitě)
– obě věty – příslovečná i účelová – odpovídají na otázku proč, ale příčina předchází, účel následuje
f) Příslovečná podmínková
– vyjadřuje podmínku, na které může nastat děj věty řídící
– spojky jestliže, -li, kdyby, když, jestli
– Jestliže přijdete včas, vyhovím vám. (při včasném příchodu)
– Kdybych to věděl, neptal bych se ho.
– Představím-li si ten okamžik, nemohu usnout.
g) příslovečná přípustková
– vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
– spojky ač, ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i když, i kdyby, byt; jakkoli
– Přestože bylo nepříznivé počasí, odjeli autem do hor. (přes nepřízeň počasí)
h) doplňková
– vyjadřuje doplněk věty řídící
– závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo v předmětu této věty
– závisí zpravidla na slovese smyslového vnímání (vidět, uvidět, pozorovat, slyšet, cítit apod.)
– Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky (jako, jakožto čtenáře)
– Uviděl jsem, jak zmizel ve vysoké trávě (zmizevšího)..