Česká satirická literatura

Česká satirická literatura
– veršovaná, rýmovaná podoba.
– Cílem bylo zesměšnit, zkritizovat určitý společenský nešvar.
– Hradecky rukopis -14. století, autor neznámý
– typ mravokárné literatury – odhaluje společenské nešvary a veřejně je kritizuje.
– Satiry o řemeslnících a konšelích – 7 epických básní, kritizuje jednotlivá povolání – řezníky, sladovníky, pekaře, ševce.
– Největší kritika – radní – korupce.
– Nejlépe z toho vycházejí lazebníci autor se jich zastává.
– Desatero kázání božích – nejútočnější satira z Hradeckého rukopisu. Autor rozebírá jednotlivá přikázání a zároveň kriticky a ironicky poukazuje na společenské vrstvy porušující boží přikázání.
– Cílem poukázat na nemravnost společností.
– Hlavně se vysmívá duchovenstvu a šlechtě.
– Bajka o lišce a džbánu – zvířecí epos – příběh lišky, která chce utopit džbán a sama se při tom utopí. Vystupují zde zvířata s lidskými vlastnostmi.
Smil Flaška z Pardubic
– autor satirické literatury.
– Byl příslušníkem vysoké šlechty – odhaluje pozice církve a vysoké šlechty
– autorem zvířecího eposu Nová rada – alegorie (jinotaj) – veršovaná epická báseň. Za postavou mladého Iva se skrývá Václav IV. Mladý lev nastoupí na trůn a sezve na sněm všechny zvířecí druhy – nechává si radit, jak má vládnout.
– Autor chtěl vyjádřit, aby Václav IV vládl demokratickým způsobem, dbal na požadavky ostatní lidí.