Základy mimoevropské a evropské literatury

– Publius Ovidius Naso – básník, bohém, ke konci života ve vyhnanství
ELEGIE Z VYHNANSTVÍ – dopisy rodině a přátelům (žalozpěvy), elegie = pohření zpěv, žal nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamání láskou, … PROMĚNY – 250 básnicky převyprávěných řeckých a římských bájí, kde v každé dochází proměně (člověka v rostlinu, zvíře, …), báje o Daidalovi a Ikarovi, Iásonovi, Médeji, … hlavní téma: proměnlivost a pomíjivost světa, na konci knihy se Caesar promění v hvězdu – oslava císaře a jeho nesmrtelnosti UMĚNÍ MILOVAT – analýza milostného citu, rady mužům a ženám, jak si získat lásku
Publius Vergilius Maro – literární mluvčí císaře Octaviana Augusta, který podporoval básníky, kteří připomínali staré římské ctnosti (plnění závazků k bohům, vlasti a rodině), velice oblíbený díky jedné části svých ZPĚVŮ PASTÝŘSKÝCH v nichž předpověděl narození chlapce, který přinese na zemi „zlatý věk“ – křesťané to považovali za předpověd narození Krista,bukolická poezie.
AENEIS – epos, 12 knih, příběh trojského hrdiny a mýtického praotce Římanů
Quintus Horatius Flaccus – představitel lyriky, psal písně, satiry a filozofické úvahy (epikurejec) ÓDY – básně óda = píseň určená k hudebnímu doprovodu, pak se vyvinula v oslavnou báseň. Píše o „zlaté střední cestě“- umírněnost v životě
c) Postklasické období (do 2. poloviny 5 stol. n.l.)
Seneca – filozof (stoik), spisovatel, spáchal sebevraždu, vychovatel Nerona
Petronius – satirik, rozhodčí ve věcech vkusu, rozhodčí ve věcech vkusu u Neronova dvora, skončil jako oběť jeho despotismu SATIRICON – román, zobrazil svou společnost a zároveň vytvořil parodii na řecké erotické romány (Satira – ? doplnit)
Martialis – autor epigramů (= krátká satirická báseň vyjadřující výraznou myšlenku)