Vývoj poválečné prózy

19. Vývoj poválečné prózy
= spol. vývoj v ČR po roce 1945; 8.5. den osvobození od fašismu; únor 48 komunisti převzali moc; po únoru 1948 1. vlna emigrace J. Voskovec a P. Tigrid;
– 50. léta politické procesy (M. Horáková – popravena, pracovní tábory v Jáchymově – uranové doly); frézistická poezie; 60. léta – doba uvolnění, 1953 umírá Stalin, reformní komunisté (Dubček), konec uvolnění 21.8.1968; 2. vlna emigrace (Škvorecký, Landovský, Kryl, Kundera); 70. léta – normalizace = do řady, nebo odejít do disentu na okraj spol. či emigrace, charta 77 – text vytvořený disidenty (Havel, Hájek) – připomenutí lidských práv a jejich nedodržování u nás; 80. léta – nástup Gorbatčova (1985) -> uvolnění v Rusku a 1989 Sameťák u nás.
– období 1945-68
o Válečná próza
 1. vlna vzniká po válce – Jan Drda „Němá barikáda“ (povídková sb., lidé v mezních situacích v době mezi válkou a květnovým povstáním; povídka „Vyšší princip“ – schválení atentátu na Heidricha – vražda tyrana není zločin; „Hlídač dynamitu“ – Milec schovává dynamit na německé vlaky); Julius Fučík „Reportáž psaná na oprátce“; Jiří Weis „Život s hvězdou“
 2. vlna – přelom 50. a 60. let – Arnošt Lustig „Motlitba pro Kateřinu Horowitzovou“, „Démanty noci“, „Noc naděje“; Ludvík Aškenázy próza (hravá a jemně humorná) „Vajíčko“; Norbert Frýd „Krabice živých“; Jan Otčenášek – totálně nasazen za války „Romeo Julie a tma“, „Kulhavý Orfeus“ (volné pokračování osudů Pavla z před.); Ladislav Fuks „Pan Theodor Mundstock“, „Spalovač mrtvol“; Bohumil Hrabal „Ostře sledované vlaky“, „Zbabělci“
 3. vlna – Ota Pavel „Smrt krásných srnců“
o Budovatelský román + osidlování pohraničí – odehrává se ve výrobě při budování lepších zítřků, jednoznačně kladné a záporné postavy bez psychol. analýz
 Tomáš Svatopluk „Bez šéfa“
 Jan Otčenášek „Plným krokem“ (osídlování pohraničí)
 Václav Řezáč „Nástup a bitva“