RÝMOVNÍK ANEB RÝMOVNÍ SLOVNÍK ANTONÍNA JAROSLAVA PUCHMAJERA

O autorovi

* 7. ledna 1769, Týn nad Vltavou
– otec Karel – koželuh (jirchář)
– velmi bystrý žák, výborná paměť, vynikal v latině, řečtině
– v Budějovicích gymnasiální studium – němčina – stala se pro něj jazykem mateřským. Na škole se divili, že ji dosed neumí, byl pilný a předčil své spolužáky. Učí se také francouzštinu (franštinu).
– v Praze studuje filozofii. Ve svém volném čase hodně čte, pobývá v knihovně.
– s přítelem Pokorným pracují na překladu ze španělštiny, po dokončení ruší knihkupec dohodu, překlad nevydá. Pokorný je zklamán, literární činnosti se nadobro vzdává, ale Puchmajer pokračuje v práci na německých pracích.
– jednou se potkal v univerzitní knihovně se svým spolužákem Šebestiánem Hněvkovským, ten se už v té době věnoval studiu domácí (české) literatury i jazyka – četl Konáčův spis.
– Hněvkovský natolik ovlivnil Puchmajera, že ten se přestává zabývat němčinou, ale plně se věnuje češtině. Dříve se pokoušel o poezii německou, posléze českou. (Podle zastaralé a chybné knihy jazykobrusiče Rosy).
– čeština v té době zanedbaná, žádné starší vzory vysoké umělecké hodnoty, národní písně jsou zapomenuty.
– Puchmajer se rozhodl vydat básnické sbírky (podobně jako Václav Thám), protože neexistovaly časopisy, kde by se mohla dílka prezentovat veřejnosti.
– 1791 zakládá s Hněvkovským a Václavem Nejedlým literární spolek – po Puchmajerovi zvaný Puchmírovský. Za úkol si bere vydávat českou poezii jakéhokoli obsahu a délky, aby česká veřejnost nesahala jen k zahraniční literatuře.
– první sbírka: Sebrání Básní a Zpěvů. Předloženo Faustýnovi Procházkovi, ten je zhodnotil a udělil jim radu, aby se nejprve pořádně naučili českou gramatiku a pak teprve psali a vydávali básně. Přepracováno.
– Dobrovský v té době navštívil Procházku, shlédl u něj prvotiny „Puchmírovců“. Zve je k sobě a seznamuje je se základy versologie. Radí jim, aby zapomněli na Rosu a řídili se přízvukem. Znovu přepracovávají.
– 1795 konečně vychází: Sebrání Básní a Zpěvů.
– z filozofie se Puchmajer zapisuje na bohosloveckou fakultu (teologickou), jednak aby vyhověl přání rodičů, jednak cítí, že tak bude moci lépe dostát slibu, který si dal; že bude probouzet a osvěcovat národ.
– 1791 vstoupil do pražského semináře, zprvu absolvuje mnoho rozepří kvůli obraně českého jazyka, nakonec si získává jak Čechy, tak Němce.
– opisuje vlastní básnické pokusy, tříbí dílka svých spolupracovníků, čte starší knihy – soustředěnost, ovšem ve společnosti je hlučný, nenucený, veselý tak, že často nebylo v refektáři slyšet nikoho jiného, než právě Puchmajera.
– započal, ale nedokončil překlad Cervantesova Dona Quijota – oblíbená kniha.
– seznal potřebu polštiny a ruštiny, oběma jazykům se naučil.
– 1796 vysvěcen na kněze.
V Týně nad Vltavou hoří, velká část vydaných Sebrání Básní a Zpěvů lehlo popelem, knížka je tudíž hned po vydání vzácností.
– kaplanem v Ktiši, zde r. 1797 vydává 2. svazek svých básní. Věnuje ho Faustýnovi Procházkovi.
– píše české ódy – nakloní si knížete Josefa Švarcenberka.
– píše německé ódy – nakloní si kněžnu Pavlovnu.
– kaplanem v Prachaticích. zde vydává 3. svazek veršů: Nové Básně. (V Praze r. 1798).
– 1800 administrátorem v Kamenném Oujezdě u svého strýce. zde vydává r. 1802 4. svazek: Nové Básně.
– z Oujezda je povolán r. 1804 za administrátora do Jinonic u Prahy, zde během roku vydává překlad Montesquieu: Chrám Gnídský. Zde také: 1805 – Pravopis Ruskočeský
– 1805 přechází do Citolib u Loun.
– 1807 dosazen na výnosnou faru v Radnicích u Plzně. Zde zůstává až do své smrti.
+ 29. září 1820 v pražské nemocnici, kam se šel léčit z v té době již vážné nemoci.

Dílo:

Almanach Sebrání Básní a Zpěvů:
1795 – první
1797 – druhý
1798 – třetí: Nové Básně
1802 – čtvrtý: Nové Básně
1814 – pátý (dodatečně): Nové Básně

– ódy, bajky
Fialky

– stejně jako Jungmann překládal Schillerovu Ódu na radost
1816 – zavedení češtiny do vyučování na gymnáziích – pod vlivem Óda na jazyk český

II. díl slovníku Dobrovského
Gramatika cikánštiny a zlodějské hantýrky (Románi čibi)

Rýmovník aneb Rýmovní slovník

1824 – Sedláček vydává posmrtně v Plzni