Vývoj českého divadla v 18. – 19. století
Josef Kajetán Tyl
– svou divadelní kariéru začíná i končí jako kočující herec
– byl úředníkem, ředitelem ochotnického Kajetánského divadla (mezi členy byl i K. H. Mácha, který se zde seznámil s Lori Šomkovou), dramaturgem českých představení ve Stavovském divadle
– byl velmi všestranný, psal verše, historické povídky, překládal
– byl také výborným hercem, režisérem, ale především dramatikem
– psal hry ze současnosti, z historie
– uvedl na českou scénu zvláštní typ tzv. divadelní báchorky (vystupují v nich pohádkové bytosti, které ovlivňují životy lidí)
– byl také obratným novinářem a literárním kritikem
– dramatickou tvorbu Tylovu můžeme rozdělit do 3 oblastí:
o hry ze současného života – Paličova dcera, Fidlovačka
o historické hry – Jan Hus, Kutnohorští havíři, Krvavé křtiny
o dramatické báchorky – Strakonický dudák, Jiříkovo vidění, Lesní panna
– Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka
o děj této hry je ze současnosti, rušná lidová zábava pouťového typu kolem tradiční slavnosti pražských ševců. Poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj, kterou zpíval slepý houslista Mareš za doprovodu lesního rohu. Autorem hudby byl František Škroup. Píseň se stala státní hymnou.
