Vývoj české literatury v letech 1945 – 1956

2. Vývoj v letech 1948 – 1956

Rok 1948 znamenal pro vývoj české literatury obrovský zlom. Moc komunistů v našem státě po skončení války stále narůstala, až došlo 25. února 1948 k převratu a komunisté zcela uchopili moc. Ihned po tomto „únorovém vítězství“ přistoupili k budování totalitního politického systému, kde je veškerá moc soustředěna v rukou hrstky funkcionářů KSČ. A ti byli dálkově řízeni z Moskvy. Prezidentem se stal Klement Gottwald.
Komunisté se ihned dali do úplné likvidace opozice, vrcholem byly politické procesy na počátku 50. let, kde byly vynášeny rozsudky smrti ( např. Milada Horáková ), doživotního či dlouhodobého vězení ( např. katoličtí intelektuálové ).

A jaké následky to mělo pro vývoj literatury a kultury vůbec?
Roku 1949 se konal sjezd KSČ, na kterém byl pro českou literaturu nastolen jednotný umělecký směr socialistický realismus. Byla zavedena velmi silná cenzura, tzn. že díla byla kontrolována, zda mohou být vydána, či nikoli. Spousta autorů, kteří se nechtěli podřídit, byla umlčována a vězněna ( hlavně katoličtí básníci ).
Díky této situaci dochází k silné emigrační vlně – ti, kteří se nechtějí ztotožnit s komunistickým režimem, odcházejí za hranice.

Literaturu tedy můžeme rozdělit do 3 oblastí:

1. Literatura oficiální – zde patří díla, která byla poplatná režimu, prošla cenzurou jako
vhodná a byla vydána oficiální cestou v nakladatelství.

2. Literatura neoficiální – samizdatová, ineditní – toto jsou díla, která psali autoři
doma, tajně, na psacích strojích, přes kopíráky, nebyla
oficiálně vydávána, znal je jen úzký okruh známých kolem
autora.
Sem řadíme i tzv. psaní do šuplíku, tzn. že autor věděl, že
dílo, které napsal, by nemohlo vyjít, proto jej uschoval a
čekal na příhodnější dobu.
Někteří z těchto autorů byli schopni tzv. autocenzury,
tzn. že své dílo sami upravili tak, aby prošlo cenzurou a
mohlo být vydáno oficiální cestou.
Mnohá díla samizdatová byla pašována přes hranice
na Západ a tam vydávána v exilových nakladatelstvích.

3. Literatura exilová – to jsou díla, která psali čeští spisovatelé žijící v exilu, tedy
v zahraničí. Byla psána česky a vydávána v exilových
nakladatelstvích.