Světová próza 1.poloviny 20.století

Franz WERFEL (1890 – 1945)
– ve 20. letech nejslavnější německý autor
– básník, prozaik, dramatik
– narodil se v Praze, zanedbával školu, navštěvoval kavárny, žil jako bohém
– v roce 1938 emigroval před Hitlerem do Francie a pak do USA
– jeho tvorba je ovlivněna expresionismem, jeho prózy jsou vypravěčsky srozumitelné a morálně laděné, hrdinové hledají cestu k nastolení spravedlivých lidských vztahů bez válek a násilí  cestu vidí v utrpení, obětech
– „Sjezd abiturientů“ – o soudci, který se snaží vypátrat svoji vinu, jak změnil život svého spolužáka, na sjezdu na něj vzpomíná
– „Píseň o Bernardetě“ – román o hrdince mariánského zjevení v Lurdech
– „Čtyřicet dnů“ – zachycuje jednu z událostí 1. světové války – pokus turecké armády vyhladit arménský národ. Hlavní postavou je Armén Gabriel, žijící dlouhá léta v Paříži, který se vrací do Arménie, aby ukázal synovi rodná místa, a stane se vůdcem arménských sedláků proti Turkům. Při splnění svaté povinnosti nachází smrt

Egon Erwin KISCH (1885 – 1948)
– prozaik, publicista, tvůrce moderní umělecké reportáže
– narozen v Praze, původem žid
– studoval žurnalistiku v Berlíně, pak v Německu pracoval pro noviny a časopisy
– po skončení 1. světové války spolupracoval s vůdci české levicové avantgardy
– podnikl řadu cest – Rusko, USA, Čína, Austrálie, …
– po nástupu Hitlera zatčen a vykázán ze země
– znalec pražského podsvětí, byl zaujatý pravdou, zásadový s širokým přehledem
– „Pasák“ „Pražská dobrodružství“ „Zuřivý reportér“
– „Tržiště senzací“ – autobiografický soubor reportáží se vzpomínkama na dětství
– „Pražský pitaval“ – pitaval = F.G.Pitaval, autor knihy o slavných soudních procesech hrdiny jsou lidé z pražského podsvětí, významné osobnosti i zločinci, autor se zaměřuje na všední, faktickou stránku událostí, dívá se na ně očima jejich přímých aktérů

Gustav MEYRINK (vlastním jménem Gustav Meyer)
– dokázal vystihnout tajemnou atmosféru magické Prahy
– narozen ve Vídni, v Praze prožil asi 25 let
– jeho dílo má dvě základní polohy – mystická rovina a sarkasmus a groteskno
– typická je ironie a parodie hraničící s absurditou
– „Golem“ – vypravěč je na základě výměny klobouku přenesen ve snu o několik desítek let zpět a prožívá během jedné noci část života rytce kamejí je na čtenářovi, aby si stanovil hranice mezi snem a skutečností, myšlenkově se příběh pohybuje v blízkosti staroegyptské filozofie, židovské kabaly a buddhismu