Preromantismus a romantismus v evropské literatuře
ROMANTISMUS
Francie
Viktor Hugo (26-29/2)
– jeden z největších francouzských autorů 19. stol.
– odpůrce Ludvíka Bonaparte
– psal poezii, prózu a drama
peozie – Legenda věků – básník zde zobrazil vývoj lidstva, vyjadřuje zde víru v lepší budou- cnost vliv na básníka Vrchlického
próza – Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci (Bídníci)
Viktor Hugo – CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI (KONEC 18. – POČ. 19. ST.)
– projevují se zde znaky romantismu důraz na ideál (rozpor ideálu a reality), důraz na city smutku, pocity, touha po svobodě
Charakter postav:
Quasimodo – a) kladné – dobrosrdečný, budí v Esmeraldě lítost, snaží se pomoct, upřímnost, citová otevřenost
b) záporné – fyzická ošklivost (nenávist ostatních lidí), naivita, slepá oddanost
Esmeralda – dobrosrdečná, plach, soucítí s Quasimodem, fyzicky krásná a statečná
Rozpor:
Krása ošklivosti
Styl autora:
– popis, vyprávění, úvahy, komentář
– dobře čtivý děj
Forma:
– er-forma (umožňuje autorovi zasahovat více do děje)
– nezúčastněnost autora
Stendhal (31/2)
– jeho tvorba představuje přechod mezi Romantismem a Realismem
– psal hodně psychologickou prózu
– jeho hrdinové prožívají vášnivé lásky, jsou v rozporu se společností, navenek se přizpůsobují, stávají se pokrytci a vzbouří-li se proti společnosti, tak hynou
Červený a černý
Kartouza parmská
