Preromantismus a romantismus v evropské literatuře

10) Preromantismus a romantismus v evropské literatuře

PREROMANTISMUS
Jean Jacques Rousseau
– tvrdil, že člověk je od přírody dobrý, ale špatná společnost ho kazí, proto hlásal návrat k přírodě
– říkal, že nerovnost mezi lidmi je způsobena majetkem
– Francie

Jean Jacques Rousseau – EMIL ČILI O VÝCHOVĚ (244/1)
– filosofický a pedagogický román (18. stol.)
– zdůrazňuje myšlenkové poslání, řeší otázky spojené s lidskou existencí
– nejde o román klasické podoby – život, výchova dítěte + názory na výchovu a společnost
– charakterizuje osvícenství (klade důraz na lidský rozum, vyzdvihuje lidskou důstojnost, všichni lidé jsou si rovni a jejich další vývoj závisí na vzdělání)

Idea:
a) „všichni se rodí nazí a chudí, všichni podrobeni životnímu neštěstí…konečně všichni jsou odsouzeni k smrti“
b) „Začněte tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od té přirozenosti neodlučitelné, to nejlépe působí pravou humanitu.“
c) „strasti vidět a necítit jich není ještě znát je…“
d) „Tak povstane soucit, první pocit vztahující se k jiným“ a ten vzniká tak, že „vystoupíme sami ze sebe a že se ztotožníme s trpícím živočichem, že zanecháváme vlastní bytost a přijímáme bytost jeho…“
e) „netrpíme v sobě, nýbrž v ní“ (ve 2. bytosti)

Myšlenkové znaky:
– důraz na skutečnost, rovnost lidí (=a)
– zdůraznění přírodní stránky člověka (=a,b)
– důraz na cit, soucit, prožitek (=d)
– výchova je aktivní ovlivňování člověka jiným člověkem (ne boží záměr, soud…)
– omezenost člověka, není posmrtný život – smrt (=a)
– cit zdůrazněn před rozumem (=c)
– humanita = přirozený stav člověka (=b)

Vypravěč
– er-forma přechází do du-formy