Meziválečná próza

Vladislav Vančura
– vystudoval medicínu, pracoval jako lékař
– později se věnoval pouze literatuře
– byl 1. předsedou uměleckého sdružení Devětsil
– za okupace byl v ilegálním odboji, v době heydrichiády ( po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942 ) byl zatčen a popraven

Vančurovský styl:
– náročný text, složitá souvětí, dlouhé věty
– neobyčejná slova, archaismy, knižní výrazy, poetismy
– poetický text
– do děje často vstupuje autor, komentuje jednání postav, klade otázky

1. tvorba ve 20. letech

– na počátku 20. let byl ovlivněn proletářským uměním, tzn. že si všímal života dělníků, poukazoval na jejich špatné životní podmínky, snažil se burcovat, bojovat za lepší svět
– příkladem je baladický román Pekař Jan Marhoul
o tragický osud zchudlého benešovského pekaře, poctivého, pracovitého dobráka; rozdával všem, kteří to potřebovali, ale když potřeboval on sám, nikdo mu nepomohl
o Pekař Jan Marhoul je radostný, prostý a bezelstný člověk, pro kterého je práce radostí. Neumí obchodovat s výsledky své práce. Je až dětsky bezstarostný a důvěřivý. Dává na dluh, půjčuje peníze a nestará se, kdo mu zaplatí. Lidem připadá pro svou bezmeznou dobrotu jako blázen a boží člověk. Lidé avšak zneužívají jeho dobroty. Marhoul klesá na společenském žebříčku a nakonec se vrací do své vlastní pekárny jako dělník.
o přítomnost vypravěče – obžalovává svět, apeluje na čtenáře