Meziválečná próza
– s proletářským uměním se Vančura ale brzy rozešel a nechal se ovlivnit dalším uměleckým směrem – poetismem
– poetismus reaguje na proletářskou poezii. Chce pro utrápeného člověka zachránit všechny krásy světa. Je to směr, který útočí na smysly a city. Podněty obohacují člověka ve vnímavosti, citovosti, kultivovanosti. Uvolňuje poezii z pout rozumu, poezie má těšit, nikoli burcovat.
pod vlivem poetismu napsal:
– román Pole orná a válečná – odsouzení nesmyslnosti válečného vraždění
– novela Rozmarné léto
– příběh 3 přátel z plovárny v Krokových Varech (majitel Antonín Důra, abbé Roch, důstojník Hugo), žijí poklidným radostným životem. Jejich klid je narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou, kteří po 3 večery předvádějí na náměstí své atrakce. Všichni tři pánové se ucházejí o přízeň krásné Anny. Příběh končí odjezdem komediantské dvojice a vše se vrací do poklidu léta.
– novela působí radostným dojmem ze života, ale i humorem
– ukázka:
Antonín Důra
Dozpívav svoji písničku, veliký Antonín složil ruce na zádech a maní dýchal na kuličku teploměru. Sloupec téměř neúplatný sotva se pohnul a Důra znamenaje tuto řádnost měl několik myšlenek, jež se vystřídaly v sledu míšených karet.
Tento způsob léta, děl vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody, je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?
Nuže, ať je podnebí příznivé čili nic, tyto věci nesnesou odkladu.
Řka to, ujal se mistr řemene, svlékl svůj šat a dívaje se dolů do vody, jež zrcadlila jeho dlouhé zarostlé nohy, roubení bazénu a nebeskou báň, znamenal obraz obrácené nádoby, kterou kdosi neuměle postavil právě na okraj, a dodal:
Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.
