Literatura doby předhusitské a husitské

Literatura doby předhusitské a husitské

– v této době rozpory ve společnosti, odpor proti náboženskému a mravnímu úpadku katolické církve (nejbohatší a nejmocnější feudální mocí, vlastní přes polovinu veškeré půdy, kritika prodávání desátků a odpustků), úsilí myslitelů a kazatelů o nápravu (reformu); rostoucí zájem o Bibli (vzor pro mezilidské vztahy) => úplný překlad do češtiny.. Mizí duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika. Do popředí se dostává satira – kritika nedostatků, duchovní píseň – možnost účasti lidu; funkce modlitby ale i reakce na otázky praktického života, traktát – učené pojednání – náb. nebo fil. úvaha, kronika a kázání. Vrcholí procesy počešťování literatury (čeština i v teologii), demokratizace (literatura pro lid) a laicizace (zesvětštění, sepětí s dobovými problémy)

1) HUSOVI PŘEDCHŮDCI
– většinou kazatelé, usilují o nápravu společnosti na podkladě náboženském
– Konrád WALDHAUSER – získal velkou oblibu, ač psal a kázal latinsky nebo německy, nabádal bohaté vrstvy k nápravě společenských poměrů, propagoval chudou církev, kázal na univerzitě, pozván Karlem IV., svým kázáním vzbudil nelibost některých mnišských řádů, ale církev si neznepřátelil
– Jan MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE – žák Waldhausera,kazatel, kázal česky, především k chudině, jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v kapli Betlémské,. Hladovění a nadlidské pracovní tempo ho uváděly do extatických stavů, věřil v blízký konec světa,Karla IV. Označil za Antikrista,několikrát vězněn, vyhnán ze země
– Matěj Z JANOVA – Milíčův žák, psal latinské spisy bez většího ohlasu, protože se jeho dílo nedostalo k široké veřejnosti, kázal latinsky, působil na vysoké škole. PRAVIDLA STARÉHO A NOVÉHO ZÁKONA (výklad)