Česká poezie po r. 1945
Bohumil Hrabal – Slavnosti sněženek – pokr.
Základním tématem Hrabalovy tvorby je zázrak všednosti, snaha proniknout do reality
a popřít panující banalitu. Pokora a prostota příběhů ze života, zklidnění stylu, zachycujícího přítomnost, však neznamená „harmonizaci“, ztrátu výraznosti. Slavnosti sněženek objevují zázrak nejvšednějších okamžiků pozorným zahleděním do vnitřního světa druhých lidí. Hrabal všední okamžiky běžného života dokáže přenést na papír neobyčejným způsobem. Všímá si banálních věcí – jako věcích nevšedních, které vyzdvihne, až hyperbolicky zobrazí. A právě proto mají Hrabalovy povídky humoristický tón. Humoristický tón v zobrazování lidských typů a charakterů:
„… A vyšla paní Vlašťovková, pořád v dobré náladě, naše paní vedoucí v bílém plášti a zvolala, Ale to je dobře, pane Junek, že jdete, hele, moje dcera se bude vdávat, prosím vás, nemáte doma nějaký nepovedený obraz? Ale pan Junek se rozkatil… Ale já žádný nepovedený obraz nemám! Ale paní vedoucí, snědá jak cikánka, řekla, Ale jen kdybyste se podíval, já myslím takovej vobraz, kterej byste chtěl zahodit, tak… A pak Junek se durdil… Ale co si vo mně myslíte? Já, kterej jsem udělal slabikář, deset let se děti učejí podle mýho slabikáře, tak já žádný nepovedený obrazy, nebo dokonce vobrazy k zahození nedělám!“ ….,,Pane Junek, mistře, řekla, když tedy nemáte pro mě nějaký obraz, kterej se vám nepovedl, tak prosím vás, nemohl byste mi spravit tady toho přelomenýho andělíčka, slepit tu prdýlku? Panu Junkovi se zatmělo v očích a zakřičel a odtahoval se… Ale já jsem vám řekl, já žádný nepovedený obrazy nedělám! a navíc, já žádný rozbitý prdýlky andělům neslepuju…“
„…ale taky zálibou v dobrém jídle, já vždycky jsem rád jedl fajnový věci… a hodně!“ ….„ Ježíši, já to dneska mám hlady… s jakou ohromnou chutí já ještě dneska sním celou štangli turistickýho salámu, salámu, který školím ve větráku
na záchodě, ale ten salám nikdy nedoškolím, protože ho sežeru hned tu noc, co jsem si tu štangli na školení koupil“…. „…domovník ve svěráku má velikej kus salám a pilkou na železo krájí kousky, hned podle barvy jsem poznal, že se tam krájí uherák, tak hned dolů, a povídám, já mám plnou hubu slin, kolik za ten salám, a řekl si dva tisíce, tak jsem je dal, ale ten salám byl vopravdu tak tvrdej, že se dal krájet jen pilkou na železo, tak jsem mu přidal ještě dvě stě korun, a von to pilkou nakrájel na kolečka, a já jsem se zapomněl a ty kolečka jsem stačil, tak jak to krájel, sežrat, až jsem nakonec sežral i ten provázek…“
