Starověké literatury 3/6

3 dílná tragedie Oresteia
– z okruhu trojských pověstí
– ústřední postavou je Klytaimnestra (jeho matka, která vystupuje ve všech částech)
– v 1. části se dopouští vraždy (Agamemnona)
– v 2. části je potrestána synem (Orestes ji zabije)
– ve 3. části burcuje její stín bohyně pomsty k odplatě na synovi (vystupuje v podobě výčitek Orestea)

Sofokles
– většina námětů z okruhu trojských bájí a pověstí o thébském královském rodu
– jeho nejlepší tragedie je Král Oidipus
– ústřední motiv je konflikt mezi slepým osudem a lidskou vůlí vzdorovat proti rozhodnutí bohů
– tragedie Antigona
– zobrazuje konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými příkazy morálky

Euripides
– ideologicky šel mnohem dále než Aischylos a Sofokles – uvedl do svých her i sympatické postavy otroků a všímal si nedostatků aténské demokracie /kritický postoj k mýtům, zájem o skutečné lidi/
– nedovedl vyřešit ideové a mravní konflikty hrdinů, unikal zásahem božstva do děje
– snažil se proniknout do psychologie postav
– k nejlepším tragediím patří Medeia
– děj zpracovává pověst o mytologických plavcích argonautech, usilujících o získání zlatého rouna; jeho vlastník měl dosáhnout vlády jako dědic krále Kréthea

Aristofanes
– jeho komedie se při výsměchu nezastaví před ničím
– pozvedl řeckou komedii na vysokou úroveň
– komedie Žáby
– vysmívá se literárním snobům a zároveň míří proti Euripidovi ( i v jiných jeho dílech)

Filosofická próza

Platon
– filosof a řečník
– volil pro své spisy formu dialogu
– základem jeho učení byla víra ve věčné a neproměněné „ideje“ (pravda a dobro se zrcadlí ve skutečných věcech)
– jeho názory na uspořádání společnosti byly protidemokratické
– jeho pokračovatelem byl Aristoteles

Aristoteles
– ve svém díle shrnul všechno vědění starověku
– tvůrce poetiky
– jeho poetika stanoví některé zásady slovesného umění, zejména pravidlo, že dramatické dílo se má odehrávat na jednom místě, v jedné době a má mít jeden