Česká poezie 1. poloviny 20. století
Poezie psaná v době války
Jiří ORTEN
nejtalentovanější básník v době okupace, tragický osud
vliv existencialismu, vyjadřuje úzkost a samotu člověka v necitelném světě doby okupace
* v Kutné Hoře, vl. jménem Jiří Ohrenstein, v židovské rodině
v Praze studoval jazyky, pak dramatickou konzervatoř, ale byl z rasových důvodů vyloučen, jeho starší bratr emigroval, on sám ale zůstal ve vlasti kvůli své lásce, různá zaměstnání (např. v Židovské náboženské obci).
30.srpna 1941, v den svých 22. narozenin byl sražen na Palackého nábřeží v Praze německou sanitkou a dva dny nato umírá.
Orten jakoby symbolicky prodloužil řadu našich literárních tragédií (Mácha, Wolker).
i přes své mládí se stal autorem natolik hluboké poezie, že ovlivnil poválečnou generaci.
znaky: výchozí polohou jeho poezie je plachá něha, s níž vnímá celý svět kolem, měl schopnost vciťovat se do předmětů, polidšťovat je, zřejmá je důvěra a křehkost, všudypřítomný pocit nebezpečí a ohrožení (to plyne ze životních zkušeností- Žid =člověk druhého řádu), stálá potřeba bezpečí, vědomí krátkosti života.
verše mají pravidelný rytmus, melodičnost, dokonalé rýmy.
sbírka ČÍTANKA JARO – důvěrný vztah k životu, citová působivost
sbírka CESTA K MRAZU – pocity samoty,strachu, životní absurdity (vliv nástupu fašismu)
(obě tyto sbírky napsal pod pseudonymem Karel Jílek)
sbírky JETEMIÁŠŮV PLÁČ, OHNICE, ELEGIE (pod pseudonymem Jiří Jakub)- hledání jistot, meditativnost, melodický verš, pravidelný rytmus, rým (lidová píseň)
Další básně v souboru DÍLO JIŘÍHO ORTENA, DENÍKY JIŘÍHO ORTENA – tři knihy (Modrá, Žíhaná a Červená) obsahují nejen deníkové záznamy, ale i všechny Ortenovy básně s přesnou datací vzniku.
