VÝVOJ ČESKÉ POEZIE MEZI VÁLKAMI A ZA OKUPACE
Vladimír Holan
do literatury vstoupil ve 20. letech poetistickými sbírkami: Blouznivý vějíř
ve 30. letech pokračoval básnickou sbírkou Triumf smrti – meditativní poezie, převažuje smutek a pesimismus, stejná témata se objevila i v dalších sbírkách ze 30. let: Vanutí, Torzo
ve 2. pol. 30. let napsal sbírku lyrické poezie: Kameni, přicházíš
téma Mnichovské konference a následného osudu Čech se objevuje ve sbírce: Září 1938
tvorba za okupace: První testament – sbírka lyrické poezie, Terezka Planetová – vyšla za okupace
po válce napsal několik básní, ve kterých děkuje za osvobození Rudé armádě: Rudoarmejci, Panychyda
v 50. letech nepokračoval v tvorbě, v 60. letech dokončil svoji tvorbu souborem Příběhy
Jiří Wolker
nejvýznamnější představitel proletářské poezie, navazoval na tradice české veršované epiky – Neruda, Bezruč, Dyk, Erben
pocházel z Prostějova, po maturitě na gymnáziu odešel do Prahy (zde studoval práva, navštěvoval přednášky filosofie, stal významným členem Devětsilu), v dubnu 1923 byla u něj zjištěna tuberkulóza a 3. 1. 1924 zemřel
sbírka Host do domu – vliv dekadence a vitalismu, vyznání básníka ke svému okolí, optimismus, víra v lepší budoucnost, k této sbírce bývá připojována samostatná báseň Svatý kopeček (vliv Apollinairova pásma), je to název místa u Olomouce, kam jezdil v dětství, veršovaná próza, ve které vzpomíná, objevují se i biblické náměty
sbírka Těžká hodina – typ proletářské poezie, převažují sociální balady (Balada o snu, Balada o očích topičových, Balada o milionáři, který ukradl Slunce, Balada o nenarozeném dítěti)
