ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA

Vladislav Vančura – pokr.
Román Markéta Lazarová (1931) se odehrává v jen náznakem určené středověké minulosti, v době, kdy „…král usiloval o bezpečnost silnic, maje ukrutné potíže se šlechtici, kteří si vedli doslova zlodějsky, a co horší je, kteří prolévali krev málem se chechtajíce.“ – není to historický román.
Loupežník Kozlík má ženu a 17 dětí, se kterými žije na hradě Roháčku, když vyhlásí král loupežníkům válku, posílá Kozlík syna Mikoláše k sousednímu loupežníku Lazarovi, který spojenectví odmítne a Mikoláše zraní. Kozlík proto chce schovat svoji rodinu do hlubokých lesů, bere s sebou i zajatého šlechtického synka Kristiána, do něhož se zamiluje jedna z Kozlíkových dcer – Alexandra a čeká s ním dítě. Mezitím se Mikoláš mstí Lazarovi, kterému odvede dceru Markétu, která byla zaslíbena klášteru. Markéta s Mikolášem se ale do sebe zamilují, vezmou se, Markéta čeká dítě.
Kristiánův otec přepadne Kozlíka, většinu lidí pobije, Mikoláše zajme a odvede si syna. Kristián se ale vrací za Alexandrou, která ho vyčerpaného najde v lese, nenechá si nic vysvětlit a zabije ho. Markéta s Alexandrou jdou do vesnice a jsou přítomny u Mikolášovy popravy. Obě žijí ve vesnici, porodí děti, Alexandra ze žalu spáchá sebevraždu a Markéta se stará o obě děti.
Autor záměrně evokuje svět velkých skutků a citů jako protipól současnosti, je to oslava svobodného života a vášnivých činů, které staví proti společnosti, která člověka omezuje. Vančura je mistrem dlouhých souvětí, metafory a náročné kompozice. Je také pestrý z hlediska lexikálního – hovorová slova, knižní výrazy, vulgarismy, zdrobněliny…
Útěk do Budína (1932) – ze současnosti, pojednává o tragické lásce dvou studentů – krásné Češky Jany, která se zamiluje do Tomáše, se kterým odchází do Budína, kde spolu žijí na statku, ale přestávají si rozumět.