České divadlo ve 20. století, jeho společenská angažovanost

– 60. léta = zlatá kapitola českého dramatu; klasická divadla nedokázala oslovit diváka -> těžiště dramatu se přesouvá do studiových scén v Praze, Brně a Liberci (divadla malých forem); zpočátku byla poloprofesionální, s prvky studentské recese, romantiky, siláctví, využívají různých divadelních forem (od klasických až po pásma, kabaretní a šantánové složky, hudbu – jazz, tanec, poezie či grotesku); právě zde se představilo mnoho vynikajících režisérů, autorů děl a herců z nichž řada byli po roce 1968 postiženi normalizačními zákazy; rozkvětu doznalo i absurdní drama
– divadla malých forem vznikala od 1955, nejvýznamnější byly Reduta (Jaroslav Jakoubek, Pavel Kopta, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Ivan Vyskočil, Jan Vodňanský, Petr Skoumal, …) Divadlo Na zábradlí či Semafor
– Divadlo Na zábradlí bylo u zrodu tzv. text-appealového typu divadla; text-appeal – název vymyslel Ivan Vyskočil; divadlo vzniká přímo před divákem, ale i s divákem současně (oslovení, bere se na scénu, …), základem je text (povídky, jednoduchá hra), který je na scéně čten a je prokládán komentáři, písněmi, …; působila zde dvojice Ivan VYSKOČIL (naspal mnoho „slavných“ her a muzikálů, nebo byl aspoň spoluautorem – Kdyby tisíc klarinetů spolu se Suchým, Haprdáns neboli Hamlet princ dánský, Vždyť létat tak snadné, Malé hry aneb Maléry, …) a Jiří SUCHÝ (založil divadlo Semafor, psal texty k hudebním komediím Taková ztráta krve, Jonáš a tingl tangl, Kytice) ; od roku 1958 proslulo autorskou a dramaturgickou činností Václava HAVLA
– Semafor = sedum malých forem (hudební komedie, jazzové koncerty, filmová produkce, poezie, pantomima, loutky, výtvarné umění); nakonec převládlo hlavně forma hudební komedie; od roku 1959 zde působí Jiří Suchý, Jiří Šlitr – geniální hudebník, ale špatný herec; od roku 1967 zde působí nová dvojice Šimek + Grossman – jejich povídky byly základem pro jejich představení (text-apealové) a všechny představení se jmenovala „Návštěvní den“