Doba národního obrození
Doba národního obrození
František Ladislav Čelakovský ( 1799 – 1852 )
Pocházel ze Strakonic, studoval v Českých Budějovicích, ale byl vyloučen pro četbu Husových spisů. Dostudoval v Linci a v Praze. Působil jako redaktor a vychovatel. Také přednášel na universitě, byl však místa zbaven, ale pak získal místo na universitě ve Vratislavy.
Dílo: Moudrosloví národa slovanského v příslovcích – Psal především ohlasovou poezii. To je poezie mající svého autora, ale ten se nechává inspirovat z ústní lidové poezie.
Ohlas písní ruských – Píše ji v době kdy rusko bojovalo s Turkama a čerpá z ruských bylin a popisuje ruské bohatýry, kteří jdou bojovat za svou vlast. Hlavním hrdinou je Ilja Murovec Volžanin. Toto dílo je psáno formou epických básní.
Ohlas písní českých – Převažuje zde lyrika, je zde obsažena balada Toman a lesní panna.
Karel Havlíček Borovský ( 1521 – 1856 )
Pocházel z Borové u Přibyslavi a z rodiny kupce. Studoval v Německém ( dnes Havlíčkově ) Brodě. Později se zapsal na Kněžský seminář, ale byl pak vyloučen. Pak studoval jazyky a stal se vychovatelem v ruské rodině profesora Ševireva. Na cestě do Ruska pozbyl své ideály, protože už na hranicích byl vidět útlak Ukrajinců Poláky. Ruské zřízení není lepší než u nás. Dílo zachycující pobyt v Rusku: Obrazy z Rus – Uplatňuje zde prvky realismu a popisuje život v Rusku.
Stal se překladatelem Gogola. Po návratu z Rus se stal novinářem v redakci pražských novin. Byl také významným politikem a založil Národní noviny, které se jmenovali Šotek. Byly však zastaveny, pak se přestěhoval do Kutné Hory a vydával časopis Slovan.
1851 byl zatčen rakouskou policií a odvezen do Brixenu a roku 1855 byl propuštěn. Domů se vrací s podlomeným zdravím a umírá mu manželka. Nebyl jen spisovatel, básník, novinář, ale i politik. Hájil zásady tehdejší liberární strany a zastával myšlenky Austroslavismus.
Austroslavismus – Chtěl zachovat Rakousko – Uhersko, ale aby každý stát měl svou vlastní samosprávu. Psal také epigramy.
Epigram – Mají svůj původ v Antice, první kdo je psal byl Martialis. Jsou to krátké básnické útvary zakončené pointou ( vtipný závěr ). Většinou kritizují nějakou věc. Havlíček své epigramy daroval církvi, králi, vlasti, múzám a světu. Napsal asi 200. epigramů. Borovský o epigramech říkal: ,,Epigramy jsou malinké nádobky, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral.“
Dílo: Tyrolské elegie – popisuje skutečné zatčení a převoz do Brixenu, používá zde ironii.
Ironie – Úmyslné použití slov opačného významu.
Elegie – Žalozpěvy, mající svůj původ v Antice, skládal je Ovidius.
Křest svatého Vladimíra – Popisuje zavedení křesťanství v Rusku. Používá zde parodie tzn. Zlehčuje, zesměšňuje skutečnost. Kritizuje zde Ruský a Rakouský absolutismus a katolickou církev. Car Vladimír nechá popravit boha Peruna, který ho neposlouchá a pak si opatří boha nového. Používá Groteskno – Spojuje jevy, které se navzájem vylučují, nadsází děj, drsný humor.
Král Lávra – Básnická skladba na motivy Irské pohádky o králi s oslíma ušima. Báseň promlouvá do duše čtenáře.
