Božena Němcová

Božena Němcová ( 1820 – 1862 )
Narodila se ve Vídni. Jejími rodiči byla Terezie Novotná a Johann Paunkl. Její vlastní jméno bylo Barbora Paunklová. Později se rodina stěhuje do Ratibořic u České Skalice, kam otec odchází otec sloužit do panských služeb. Velký vliv na ní měla její babička Magdaléna Novotná. Měla pouze malé školní vzdělání a proto byla poslána na vychování do rodiny panského správce Hocha, do Chvalkovic, kde se dostala ke knížkám. Byla provdána za Josefa Němce, který působil jako vojenský úředník a jelikož oba byli horlivými vlastenci, tak byl neustále překládán z místa na místo. Nejdříve s ním jezdila do nových míst, ale později zůstávala v Praze se dvěma syny. Při pobytu v Praze měla mnoho obdivovatelů a zde se také národně uvědomila. Bydlela v Polné. Seznámila se s Havlíčkem, Erbenem, F. M. Klácelem, Václavem Bolemírem Klácelem. V Praze píše své první úspěšné pohádky. V roce 1845. – 1848 se přestěhovali na Chodsko. Zde se Němcová zajímala o národopis, o pohádky a další. O tomto poznání píše: Obrazy z okolí Domažlického a pohádky Národní báchorky a pověsti.

O pobytu B. Němcové na Chodsku napsal Jindřich Šimon Baar knihu Paní komisařka.
1848. píše útočný článek do selské politiky, kde kritizuje sociální poměry té doby. Po r. 1848 žily v Nymburku v Uhersku. Po r. 1850. žil její manžel v Uhersku a ona za ním z Prahy dojížděla přes slovensko a ke Slovensku získala vztah. Proto píše díla z tohoto prostředí: Obrazy ze života slovenského a pohádky Slovenské pohádky. K závěru jejího života ji umírá nejmladší syn a ona pak velice strádá jak hmotně tak i psychicky. Předčasně umírá v Litomyšli.
Dílo: Povídky
Divá Bára
Karla
Pan učitel
Dobrý člověk – v těchto 4. povídkách se objevují prvky realismu.
Další povídky: Pohorská vesnice – Toto dílo si velice cenila.
V zámku a v podzámčí – Líčí život těch nejchudších a zároveň těch nejbohatších. Projevuje se zde kritický realismus.
Jejím nejznámějším dílem je Babička – Psala ji v době nejtěžší, kolem roku 1855. V tomto díle se nedrží reality a píše to co chtěla prožít a ne to co prožila. Toto dílo je také známé pod názvem Obrazy venkovského života. Němcová zde líčí příjezd babičky na staré Bělidlo. Líčí jednotlivé dny a ke každému popisuje který svátek k tomu dni náleží. Postupně se seznamujeme s lidmi v nejbližším okolí. Seznamujeme se s Janem, Vilémem, Barunkou, Adélkou – to jsou babiččiny vnoučata. Jsou zde líčeny jednotlivá období, svátky a do detailů i okolní příroda. Při vyprávěních babičky cítíme trpkost jejího osudu. Babička je zde líčena jako dobrá osoba , je u ní vyzvedáván kladný vztah k lidem a i lidé k ní mají dobrý vztah – přirozená autorita. Babička ja pracovitá, zosobňuje venkovskou moudrost, je líčena jako optimistický člověk.