DIVADLO

VÁCLAV HAVEL – ZAHRADNÍ SLAVNOST
– absurdní divadlo, prvky autobiografie, filosofující autor (svoboda, lidskost, jedinec  totalita) hrdina často intelektuál – odmítá společnosti, hledá vyšší smysl života
prvky absurdního divadla
– hlavní hrdina (Plzák) si protiřečí (fráze, dlouhé řeči – nemá rád, ale užívá je)
– promluvy tajemník – tajemnice = mluví, aby řeč nestála, – mluví o nesmyslech, o nesmyslné věci, – jejich rozhovor vede spíše k zamlžení než k odhalení skutečnosti
hrdina – Plzák – organizátor, uvaděč
– absurdní povolání
prostředí
– sál kulturního domu – podoba – zahradní slavnost
– smyslem slavnosti – potlačit oficialitu pracoviště, polidštit se
– atmosféra je hraná, uměle vytvořená
Hrdina  společnosti
– hrdina – vlezlost, nebezpečný funkcionář, falešnosti, přizpůsobivost
– tajemník, tajemnice – nemají svůj názor, nuda, nejsou tvůrčí, souhlasí na všechny strany
– nezájem jeden o druhého = fráze
– postavy formálně respektují skutečnost
– chybí upřímnost osobní prožitky
– postavy se skrývají za fráze, určitá lhostejnost k prostředí
– vztah k prostředí nelze přesně definovat, postavy se neodhalují
Slovní zásoba
– „Jazyk Zahradí slavnosti je jazykem frází, idiomů, frazeolegismů, přísloví, slangů, rčení, jež ovšem nepomáhají hlubšímu porozumění světu a zpřesnění komunikace, ale naopak jsou nástrojem nedorozumění a odcizení. Protože mají ovšem také podobu jazykových gagů a hříček, jsou zdrojem groteskního a absurdního humoru.“
– hra se slovy „A von i von musí mít nějaký ty lidský vady – vony i vony k němu nějak jako patřej!“
závěr:
– autor často využívá prostředí byrokracie, úředního jednání, hrdina (antihrdina), je součástí, kterou nelze ovlivnit