Charakteristika

Charakteristika

– útvar charakterizačního postupu
 přímá – vyjádření vlastností přímo (konstatováním)
 nepřímá – vyjádření nepřímo (konkrétní příklady jednání)
– zejm.osoby; podává duševní vlastnosti – povahové rysy, schopnosti, zájmy
– duševní vlastnosti se projevují ve vztahu k lidem, k práci, v jednání
– stručně popis (vnější podoba)
Jazyk: volba výstižných výrazů (hodnotících), převaha příd.jmen, několikanásobné větné členy nebo postupně rozvíjející přívlastek, časté přirovnání k vystižení vnějších rysů (oči jako pomněnky), rčení k vystižení povahových rysů (jedl vtipnou kaši)
Kompozice:
I. Úvod – seznámení s osobou (jméno, věk,…), náš vztah k ní, vnější popis
II. Stať – vnější projevy (pohyby, způsob řeči)
vztah k lidem (jednání)
vztah k přírodě, prostředí
vztah k práci
temperament, nadání, schopnosti
III. Závěr – zobecnění, shrnutí, čím je vzorem, co kritizujeme, doporučujeme

Vypravování

– v umělecké literatuře – základ epických děl (povídek, románů, pověstí, pohádek atd.)
– v běžných hovorech – prosté vypravování událostí, zážitků; v osobní korespondenci
– v publicistice – fejeton, reportáž, črta
Podstata – jedinečný, neopakovatelný děj (příběh), uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti.
Kompozice – vedle vyprávěcího postupu i popisný, charakterizační, úvahový, informační
I. Úvod – vystižení prostředí, seznámení s postavami, naznačení zákl.situace
II. Vlastní vypravování – zápletka, stupňování a růst napětí, kolize, konflikt, vyvrcholení a jeho rozuzlení (řešení)
III. Závěr – zobecnění nebo poučení
Jazyk: živý a názorný, slova citově zabarvená, významově bohatá, často slovesa (nositel děje), přirovnání, rčení, obrazné prostředky
– řeč vypravěče – postav: ve starší próze objektivnost vypravěče-subj.postav  v novější próze subjekt. vypravěče
– řeč přímá, nevlastní přímá, polopřímá, vnitřní monolog
– dějové napětí (zvýšení: krátké věty, prézens historický, střídání přímé řeč postav  uvolnění: delší věty, složitější větná stavba..)
– odstavce, přímá řeč na zvláštním řádku
– v minulém čase, napětí se zvyšuje přítomným časem (prézens historický)
– vyprávěcí postup – události v pohybu, vývoji a čase (postupná dějová linie; dodatečné podání; retrospektivní postup; odbočení od zákl. dějové linie=>retardace=zpomalení)