Barokní literatura ve světě a u nás (16. – 18. století)
I. období od počátku tvorby do emigrace (1628)
– náboženské a filozofické spisy ( umřela mu manželka a děti) => útěšné texty plné boží odevzdanosti, lítosti, víry v lepší budoucnost
– LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE – rozsáhlá skladba znázorňující autorovu pouť světem (svět je zobrazen jako města) autora doprovází Všezvěd Všudybud, který zosobňuje snahu člověka poznávat, a Mámení, představující člověka pohodlného a klamům přizpůsobivého podrobně nahlíží na různé stavy a jednotlivá povolání, ale nikde nenalézá uspokojení – všude vidí podvody, neupřímnost, … jedinou cestu vidí v uzavření se do svého srdce (ráj), kde nalézá svého Boha a s ním i klid alegorie = mluvit obrazně, dílo má jak doslovný tak přenesený význam
– DIVADLO SVĚTA – nedokončený encyklopedický spis – popis kosmu, přírody, zeměpisu, …
II. období po roce 1628 – uzavření míru mezi Švédy a Habsburky
– v tomto období psal díla didaktická, kterého proslavili po celém světě jako „učitele národa“
– DIDAKTIKA – psaná česky navrhuje obecnou školní soustavu
– INFORMATORIUM ŠKOLY MATEŘSKÉ – určeno matkám a chůvám, upozorňuje na důležitost předškolní výchovy
– DVEŘE JAZYKŮ OTEVŘENÉ – asi 7300 latinských slov sestavených do tisíce vět, rozděleno na tématické okruhy, účinnější výuka latinského jazyka
VELKÁ DIDAKTIKA – dílo psané latinsky jeho zásady výuky : učení názorné (uvádět příklady), pro všechny bez rozdílu (muž, žena, šlechta, dělník) a zdarma, od jednoduššího k složitějšímu důraz na praktičnost, vyučovat v mateřském jazyce, učení má být logické a ne mechanické, tresty nemají být fyzické, rozvoj tělesných schopností a řemeslnických dovedností
– doporučuje čtyři stupně výchovy:
do šesti let v rodině (mateřská škola)
do 12ti národní škola (obecní, v každé vesnici)
do 18ti gymnázium (v každém větším městě)
nakonec univerzita (alespoň v každém státě)
– ŠKOLA HROU – soubor her, rozvíjí smyslové schopnosti, musí být názorné, snadné, zajímavé a přístupné všem