Světová próza 2. pol. 20. stol. – V.díl

3. Neoralismus –
Je umělecký směr, který vznikl na počátku 20. století a zahrnuje mnoho, někdy až protikladných tendencí. Tento směr se nejvíce prosadil v Itálii, kde byl patrný obzvláště v
literatuře a filmu po druhé světové válce.

Filosofie neorealismu vychází z jakéhosi předpokladu, že lze ztotožnit předmět poznání s poznáním jako takovým, tuto teorii se někdy pokoušeli dotáhnout do opravdových extrémů, takže díla přestávala být srozumitelná. V Itálii, především v 50. letech, kde byl tento myšlenkový směr nejsilnější, tento směr směřoval až k realistickému dokumentu, který měl zobrazit skutečnou situaci, toto byla reakce na italský fašismus a uvědomění si nutnosti morální obrody v Itálii. Tito umělci pak zaměřili svůj zájem především na obyčejného člověka.

ALBERTO MORAVIA
psychologický román Horalka
Román byl zfilmován (hlavní roli ztvárnila Sophia Loren), podává obraz italské války.
Tragický příběh ženy a její dcery odehrávající se na konci války. Matka se snaží za každou cenu sebe i dceru zachránit před procházejícími armádami. Unikají na venkov za příbuznými do horského kraje. To se jim ale stane osudným, protože, v polorozbořeném kostele byla 13ti-letá dcera brutálně znásilněna Marockými vojáky. Zhroutila se, ztratila smysl života, iluze o lidech, o morálce. Zdálo se, že to zničí i matku, ale ta se pařeze vše snaží najít vyšší hodnoty, zapomenout a znovu žít
Římanka (o prostitutce)

Vittorio De Sica
[de sika] (7. července 1901 Sora – 13. listopadu 1974 Neuilly-sur-Seine) byl italský herec a režisér, představitel italského neorealismu.

4. Nový román

označení pro nový typ románu objevující se ve Francii v 50. letech, též název
anti-román
pojítkem je zásadně odmítavý postoj k tradičnímu románu 19. stol., hl. balzacovského typu
útočí proti ději a postavě (základní románové složky)
skutečnost je redukována na popis věcí a jevů, bez příčinné či časové chronologie (proto je nesnadná orientace v čase)
není konkrétní vševědoucí vypravěč, táž situace je nahlížena z nejrůznějších úhlů prostřednictví zúčastněných postav – tudíž jsou různé varianty jednoho jevu a není možno odhadnout, která je správná
postavy jsou nezřetelné, tápající, bez jakékoliv psychické motivace (většinou pojmenovávány zájmeny – on, ona…)
v knihách se objevují detektivní témata, motivy bloudění a pátrání
experimentování s jazykem
hlásí se k odkazu Dostojevského, Kafky, Faulknera
představitelé: A. Robbe-Grillet, N. Sarrautová, C. Simon

ALAIN ROBBE-GRILLET
Gumy
Detektivní román. Hned v úvodu je prozrazen vrah, oběť i okolnosti. Vražda profesora Duponta, někdo na něj vystřelí a netrefí ho, má strach a schová se, nechá se prohlásit za zavražděného, dokonce i policie vraždu začala řešit, stopy je ale dovedou k profesorovi, detektiv v domněním, že míří na vraha, zastřelí profesora.

Žárlivost
Popis okolností, řady setkání postavy A (manželka majitele banánových plantáží) a postavy Franka (jejího milence). Román je sledování manžela (vše je popisováno jeho očima, přímo tam ale nevystupuje)