Světová próza 2. pol. 20. stol. – IX.díl

8. Magický realismus
od poloviny 50. let
latinsko-americká a ruská próza
je v zemích, kde je silná tradice mytologie či ústní slovesnosti
základním principem je prolínání dvou světů: vlastním vyprávěním spisovatele, tím druhým je svět magický, mytologický, snový a fantazijní
během vyprávění lze těžko postřehnout hranici těchto dvou rovin – zpravidla jde o napodobení násilí, lásky, nespravedlnosti apod.
vše nenormální je zde normální a normální věci jsou pozvedeny
představitelé: G.G. Marquez, Č. Ajtmatov, Bulgakov

GABRIEL G. MÁRQUEZ
Kolumbíjec
nositel Nobelovy ceny
Sto roků samoty
(Nobelova cen), Rozsáhlá kronika jednoho města Macondo, zde žije rodina (Buendiů), osudy této rodiny během sta let.
Kronika ohlášené smrti
Není mag. real. Ohlášená smrt, všichni vědí, že má být někdo zabit, ale nikdo mu to neřekne, myslí si, že to řekne někdo za nich.

ČINGIZ AJTMATOV
Stanice Bouřná
Kniha má tři části. Každá z nich je více zaměřena na určitý příběh. Příběhy se ale vzájemně prolínají. Je problém zachytit všechny souvislosti. Autor se snaží vyjádřit hodně myšlenek a spíše otevírá velké množství témat, než aby se jim věnoval podrobně, logicky propojoval a smysluplně uspořádal. Autor se téměř zalyká množstvím souvislostí, které se šíří od kteréhokoliv tématu (drogy, víra, smrt, trest, ničení přírody, bezohlednost, prospěchářství atd.), a nezbývá mu nic jiného, než je pouze naznačit, zmínit, uvést.. Autor velmi využívá symboliky (zejm. ve jménech postav). Snad poprvé v sovětské literatuře se zde píše o tom, že v SSSR jsou také narkomani, a že mají poměrně rozvětvenou samozásobitelskou síť.

MICHAJL A. BULGAKOV
Mistr a Markétka – 3 vypravěčské roviny (realistická + historická + groteskní, fantastická)

9. Postmodernismus
Od 60. let je přirozenou reakcí proti modernismu, který se vyčerpal již nemá člověku co říct. –
dnes se tak označují všechny tendence v umění (i v literatuře), které jsou charakteristické svým negativním postojem k pouhému formálnímu experimentování (např. nový román)
dokazují paradoxní situaci: čím dokonalejší je vědecké poznání, tím více se vzdaluje od současného člověka a tím větší vakuum mezi člověkem a vědou vzniká – člověk se dnes může techniky bát, utíkat od ní, snažit se od ni osvobodit
literární postmoderní dílo se staví proti moderním a avantgardním tendencím, které si většinou hrají jen s formou literárního díla
ve většině postmoderních románů se uplatňuje dvojúrovňovost estetického vnímání díla – tj. kniha by měla promlouvat nejen k méně náročnému masovému čtenáři, ale zároveň by měla náročnějšímu čtenáři poskytovat potěšení z formální struktury textu
Představitelé: U. Eco, M. Kundera, K. Vonnegut, V. Nabokov, filmy W. Allena

UMBERTO ECO
Ital
Jméno růže
– Klasický postmoderní román. Dobrodružný příběh, detektivka, erotický příběh, také historický román, filosofické statiVypráví ho mladý mnich Edson, odehrává se ve 14. stol. v opactví v Itálii. Přichází sem se svým mistrem Vilém z Baskervilu, aby vyšetřovali vraždu, docházelo k dalším vraždám, všechny stopy vedou do staré knihovny, zavraždění studovali Aristetolovu poetiku (zakázaná, kacířská kniha). Edson se také zamiluje do dívky