Proměny moderní světové prózy VIII.

ERNEST HEMINGWAY (Amerika)
– nositel Nobelovy ceny
– účastnil se 1. světové války, zažil i 2. svět. válku → obě války byly náměty pro jeho romány
– byl dobrovolník v 1.SV – pracoval jako řidič sanitky na italské frontě, byl těžce raněn a
převezen do nemocnice v Miláně. Dostal řadu vyznamenání za své zásluhy
– 1936 – působí jako dopisovatel při občanské válce v Madridu
– po válce se odstěhoval na Kubu (znal se s Fidelem Castrem)
– Jeho styl: tzv. princip ledovce (je vyjádřena jen 1/8 děje, dialogy nevyřešené, útržkovité)

Sbohem, armádo
– z 1. světové války
– příběh jeho skutečných zážitků
– válečný, ale i milostný román
Mladý Američan Frederic Henry bojuje na italské frontě jako zdravotní dobrovolník (velí sanitním vozům). Byl přesvědčen, že jde hájit právo, svobodu, demokracii. Zamiloval se do anglické ošetřovatelky Catherine Barkleyové. Frederic je v jedné akci zraněn a po operaci prožívá šťastné chvíle s Catherine. Po návratu na frontu Italové, donuceni útokem Rakouska, ustoupili. Sanitky uvízly v koloně a Henry se vydal pěšky. Byl však zastaven vojenskou policií, která ho považovala za zběha a proto odsouzen k smrti. Podařilo se mu však utéci a spolu s Catherine uprchnout do neutrálního Švýcarska. Román má tragický závěr – Catherine po porodu mrtvého chlapečka umírá. Henry odchází z armády – protest proti nesmyslnému vraždění na všech frontách

Komu zvoní hrana
Dramatický příběh ze španělské občanské války. Děj je soustředěn do 3 dnů, odehrává se v horách poblíž Segovie, v protirepublikánském zázemí. V mezní situaci prožívá americký dobrovolník Robert Jordan (na straně republikánů) hluboký vztah lásky k španělské dívce Marii, dceři republikánského starosty, zavražděného fašisty. Se svou partyzánskou skupinou dostane za úkol vyhodit do vzduchu most a znemožnit nepříteli přísun posil v době před útokem republikánů. Robert, přestože ví, že je úkol nesplnitelný, se o to alespoň pokusí. Je těžce zraněn, proto posílá partyzánskou skupinu do bezpečí, sám čeká na smrt, ale nepoddává se depresím , najde v sobě statečnost, hrdost, pokusí se na čas zdržet pronásledovatele. Nakonec umírá.

– minulost hl. hrdiny poznáváme ve vzpomínkách
– čím méně života hl. hrdinovy zbývá, tím intenzivněji chce poslední dny prožít (Hemingway ukazuje,
že záleží na intenzitě prožitku – má vynahradit délku) → čas hraje důležitou roli
– Hemingway ukázal, že momenty prožité ve válce člověka pronásledují celý život

Stařec a moře
– za tuto novelu dostal Nobelovu cenu
Jednoduchý příběh o starém kubánském rybáři (Santiago). Dlouho vyplouval bez úspěchu na lov s chlapcem Manolim. Po 84 dnech vyplul sám a zabrala mu velká mečounovitá ryba (největší ryba jeho života). Téměř dva dny s ní zápasil, než se mu podařilo ji harpunovat a připoutat k člunu. Unaven a zraněn se vydal zpět, ale zápach krve z ryby přilákal žraloky, kteří ho připravili o celý úlovek – do přístavu se vrátil jen s ohlodanou kostrou, polomrtvý vyčerpáním.
Symbolické podobenství o nezdolné síle a vytrvalosti člověka, vůli nevzdat se, ač je boj beznadějný; měřítkem smyslu života je hloubka uspokojení z čestného boje, ne materiální zisk.
– podobnost hrdinů s románem Komu zvoní hrana – oba mají vůli zápasit se zlem do poslední chvíle, i
když je boj zbytečný → nevzdávají se
– oslava houževnatosti a vytrvalosti, které vítězí nad ztrátou důstojnosti
– hluboké úvahy nad marným snažením člověka; na to všechno, co by chtěl člověk dokázat, je život
příliš krátký → teskné úvahy