Pobělohorské období, Komenský 3/3
– Jan František Peckovský
o Poselkyně starých příbehův českých
– Václav František Kocmánek
o interludium
autor 7mi interludií, tj. frašek z lidového života pro drobné měšťanstvo, výsměch sedlákovi, kritika s vulgarismy
kramářská nebo jarmareční píšeň
o zajímavých příhodách (požáry, povodně, nešťastné lásky, vraždy), zpívali je o jarmarcích potulní kramáři, prodávali texty písní
písmácké paměti
např. Františka Jana Vaváka – psané česky, dochovávají dokumentárně přesné zprávy, ohlasy soudobých událostí, praktické rady pro život
ústní lidová slovesnost
tvorba lidu, tématické a žánrové bohatství, doklad tvořivosti a uměleckého cítění lidu, odraz jejich zkušeností – písně, pohádky, lidové balady, pověsti
inspirační zdroj v době národního obrození
Baroko
V průběhu 17. a 18. století se baroko rozšířilo do celé Evropy. Proniklo do všech uměleckých a životních projevů (architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Většina tvůrčích podnětů vyšla z Itálie, následovalo Německo, Rakousko, Francie a Nizozemí. Příznačné je stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku. Malba se stává iluzionistickou. V architektuře předstírá plastické prvky – architektura používá malbu napodobených stavebních prvků (klenby, žebra, pilastry) ke zvýšení působivosti, plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, ale podřizuje se celku a doplňuje malbu (drapérie). Významně se uplatňuje ornamentální štukatura. Baroko obecně dává přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům, efektním perspektivám (využití souhry architektury a malby).
