Česká literatura 30 – 50 let 19. století 5/8

Realismus
Karel Havlíček Borovský
novinář, literární kritik, básník, satirik a překladatel. Narodil se v Borové v rodině zámožného kupce. I když se v rodině mluvilo většinou německy a Havlíček studoval na německých školách v Jihlavě a Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, němčinu za svůj rodný jazyk nepovažoval. Studoval filozofii, vstoupil do kněžského semináře. Pro své názory byl ze semináře vyloučen a právě v této době začal psát epigramy (s krutým vtipem a útočnými myšlenkami). Po vyloučení odjel do Moskvy jako vychovatel. Po návratu působil jako redaktor Pražského posla, čímž zahájil svou novinářskou a politickou kariéru, dále působil v redakci Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela. Ke konci roku 1851 byl násilně převezen do Brixenu a ve vyhnanství strávil téměř 4 roky, které daly vzniknout jeho největším dílům. Když mu byl umožněn návrat domů, byla jeho plicní choroba v pokročilém stadiu a zanedlouho zemřel. Jeho pohřeb se stal národní manifestací. Překládal z polštiny, ruštiny. Epigramy (Církvi, králi, vlasti, múzám, světu) – soubory epigramů.

Tyrolské elegie – výrazně autobiografické, ironické zobrazení tajného převozu do Brixenu a vyhnanství, satira na systém, policii a reálné nemožnosti mu vzdorovat.
Křest sv. Vladimíra – kritika absolutismu a katolické církve, zpochybňoval světskou i církevní moc. Král Lávra – satiricky zpracovaná látka z řecké mytologie o králi s oslíma ušima.

Karel Jaromír Erben

Kytice zahrála velkou roli za Bachova absolutismu (cenzura, útlum kultur. života). V tomto období vyšla jen dvě díla: Babička a Kytice.
Navazoval na Čelakovského ve sbírání lidové slovesnosti.
Cíl tvorby: Chtěl ukázat myšlení našich předků o jejich názorech na život a na svět.

Pocházel z Miletína v podkrkonoší, z chudých poměrů. Na studia si sám přivydělával. Studoval gymnázium v Hradci Králové (Klicpera) a filosofii a práva v Praze.
Jako archivář v Českém muzeu se seznámil s Palackým, se kterým pracoval celý život.