VI. Romantismus

VI. Romantismus
MÁJ: KAREL HYNEK MÁCHA
Český romantismus má trochu jinou podobu. Ve 30. letech 91. století je hlavním úkolem literatury vychovávat národ k vlastnenectví. Tento Tylovský požadavek zpomaluje rozvoj čistého romantismu.
Obsah
Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie. Velikost díla tkví však jinde. Motto Máje – Dalekáť cesta má! marné volání! – je výkřikem touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky. Spletitý děj je nastíněn jen ve zkratce a v náznacích, jak tomu bývá u romantických byronských básnických povídek.
I. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás podmanivě melodické a barvité líčení májové přírody, která jako by celá ožívala láskou. I Jarmila čeká na svého Viléma. Marně. Zdrtí ji zpráva, že její milý, „strašný lesů pán“, bude nazítří zbaven života. Zabil Jarmilina svůdce, netuše, že smrtí trestá vlastního otce. Z hořkou ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: „Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“
II. zpěv přináší Vilémovi úvahy v noci před popravou. Působivý je vstupní symbol hvězdy, řítící se vesmírem odnikud nikam. Vězeň vzrušeně vzpomíná na dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu zločinu. Svedl i Vilémovu milenku. Jeho syn – vykonavatel spravedlivé msty – má být sťat! Ty myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. A co je za prahem smrti? Vilém nevěří ve věčné bytí. Čeká jen „prázdno pouhé“, „to smrtelný je mysli sen, toť, co se nic nazývá“.
I. intermezzo: Příroda a sbor duchů čekají nešťastníkův návrat do lůna matky země.
III. zpěv otvírá barvité líčení jezerní májové krajiny, – připomene i velký básníkův talent výtvarný. A opět kontrast: rozkvetlá krása a rušné živo kolem – a smutný vězeň, který „to vše nyní opustiti měl“. Vrcholný okamžik jeho loučení „se zemí krásnou, zemí milovanou“ je tak jímavý, že verše zlidověly.
II. intermezzo: Nářek Vilémových „druhů noční chvíle“, kteří ztratily svého vůdce.
IV. zpěv: Do děje vstupuje sám básník. Navštíví místo dávné lidské tragédie a nad mstitelovou lebkou se svěřuje, že příjem Vilémův a Jarmilin je jen jinotajným vyjádřením životního pocitu Máchova: „… hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ – ,Viléme!!´ – ,Jarmilo!!!´“
Autor
Nejvýznamnější a nejdůslednější básník čs. romantismu. Narozen v Praze jako syn drobného obchodníka, vášnivý vlastenec, vystudoval práva. Byl velice nevyrovnaný, měl rád společnmost, ale často vyhledával samotu. Jeho velkou zálibou bylo cestování. Hrál v ochotnickém divadle, krátce byl advokátním praktikantem. Se svou dívkou Eleanorou Šomkovou měl syna, jejich svatbu překazila mistrova smrt na zápal plic a vyčerpání ve 26 letech. Den svatby se tak stal dnem jeho pohřbu.
Máchova tvorba: poezie: V svět jesm vstoupil, Noc, Máj
Próza: Cikáni, Pouť krkonošská, Márinka, Obrazy ze života mého