Realistická literatura 7/10

Anton Pavlovič Čechov

Prozaik, dramatik. Tvůrce mnoha povídek. Je zakladatelem lyrického a psychologického dramatu
– zvláštní druh dramatu
– ovlivnil Fráňu Šrámka
– charakteristika
• málo děje, je potlačen
• obsahuje lyrické pasáže ( dokresluje prostředí přírodním zabarvením  zarámuje do
rámce)
• citovost (emocionálnost); klade důraz na vyjádření emocí
• obsahuje působivé dialogy a monology
• vše vyrůstá z nitra postav
• bývají naznačeny perspektivy budoucího života

Dramata:
Višňový sad
Tři sestry
Racek
Strýček Váňa

Višňový sad
Statkářka a její bratr představují typ lidí žijících starým konzervativním životem. Aňa a Trofimov jsou představitelé mladší generace – nemají už takový vztah k věcem (sadu).
Přijíždějí z Paříže zpět na svůj statek. Ten je však dán k dražbě i s velkým višňovým
sadem, ke kterému má Raněvská velice silný vztah. Sad koupí Lopachin (který býval na statku sluhou) a přikáže stromy pokácet právě v době jejich rozkvětu, kdy je sad nejkrásnější (projevuje se jeho bezcitnost – symbol drsného kapitalismu)
Lopachin má v plánu pozemky rozprodat na stavbu chat pro bohaté kapitalisty.

Chameleón
Povídka.
Zlatník kráčí po náměstí malého města, kdy se všichni místní obyvatelé dobře znají.
Do ruky jej kousne zaběhlý pes a zlatník začne dělat povyk, svolá celé město. Stěžuje si
jak je možné že po městě se potulují psy.Někdo z davu řekne, že tento pes určitě patří generálu Žigalovi a ostatní lidé s ním rozhodně souhlasí. Pak ale někdo jiný řekne, že generál má jiného psa a lidé se začnou překřikovat zda pes patří nebo nepatří generálovi. Nakonec vyjde najevo že pes patří generálovu bratrovi a lidé se zlatníkovi vysmějí.

Realismus

Karel Havlíček Borovský
novinář, literární kritik, básník, satirik a překladatel. Narodil se v Borové v rodině zámožného kupce. I když se v rodině mluvilo většinou německy a Havlíček studoval na německých školách v Jihlavě a Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, němčinu za svůj rodný jazyk nepovažoval. Studoval filozofii, vstoupil do kněžského semináře. Pro své názory byl ze semináře vyloučen a právě v této době začal psát epigramy (s krutým vtipem a útočnými myšlenkami). Po vyloučení odjel do Moskvy jako vychovatel. Po návratu působil jako redaktor Pražského posla, čímž zahájil svou novinářskou a politickou kariéru, dále působil v redakci Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela. Ke konci roku 1851 byl násilně převezen do Brixenu a ve vyhnanství strávil téměř 4 roky, které daly vzniknout jeho největším dílům. Když mu byl umožněn návrat domů, byla jeho plicní choroba v pokročilém stadiu a zanedlouho zemřel. Jeho pohřeb se stal národní manifestací. Překládal z polštiny, ruštiny. Epigramy (Církvi, králi, vlasti, múzám, světu) – soubory epigramů.

Tyrolské elegie – výrazně autobiografické, ironické zobrazení tajného převozu do Brixenu a vyhnanství, satira na systém, policii a reálné nemožnosti mu vzdorovat.
Křest sv. Vladimíra – kritika absolutismu a katolické církve, zpochybňoval světskou i církevní moc. Král Lávra – satiricky zpracovaná látka z řecké mytologie o králi s oslíma ušima.