Realistická literatura 6/10

Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Prozaik. Je předchůdce moderního románu. Zakladatel psychologického románu – zasahuje o hloubky lidské duše. Jako mladý byl odsouzen k trestu smrti za účast v kroužku petroševců
(pokrokové hnutí). V poslední chvíli mu byla udělena milost.V dopise bratrovi podrobně popsal události tohoto osudového dne.Byl odsouzen k dlouholeté káznici na Sibiři. Zde žil několik let mezi skutečnými zločinci.Toto prostředí a otřesné životní zkušenosti spolu s plicní chorobou na něj měly velký vliv. Umožnily mu proniknou do lidského nitra a pochopit změny povahy těch lidí, kteří se setkali s utrpením a zrodil se v něm soucit s těmito lidmi.V dílech napsaných brzy po návratu ze Sibiře ještě věnuje pozornost lidskému utrpení a různým sklonům lidské psychiky.
Ve svých povídkách zachytil všechny vrstvy lidské společnosti, lidi s duševními poruchami, zločince, blouznivce, revolucionáře, prostitutky.

Idiot
Mladý kníže Myškin, trpící epilepsií, prožije po návratu ze sanatoria tak podivuhodné příběhy, že upadne znovu do své duševní nemoci. Lidé, kteří nemohou pochopit jeho dobrotu, označují Myškina za idiota, ačkoli je v něm tolik vnitřní krásy a lidské ušlechtilosti, že jí vyniká nad celé své okolí.
Kníže Myškin se vrací do Ruska, kde chce potkat blízké lidi a ty, o nichž tolik slyšel. Stává se středem pozornosti a útoků kvůli své nemoci, ze které se ve Švýcarsku léčil, a svým životním postojům. Je společností nechápán a označován za idiota, ačkoliv je v něm kolik vnitřní krásy a lidské ušlechtilosti. Sblížil se s rodinou Jepančinových a zamiluje se do nejmladší ze tří dcer – Aglajy. Ta k němu chová taky náklonnost, ale projevuje ji výtkami knížeti. Nastasja Filippovna je velmi krásná žena, do které se kníže zamiluje z fotografie. Rohožin, se kterým si Nastasja zahrává, už nedokáže její hry snášet. Kníže souhlasí s návrhem Nastasji vzít se. Nevěsta však na poslední chvíli utíká k Rogožinovi, který ji později zabije. Knížeti se zhoršuje zdravotní stav, a tak se vrací zpět do sanatoria ve Švýcarsku.

Zločin a trest
Hlavní hrdina, chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit studia, a tak se rozhodne zabít starou lichvářku, protože si myslí, že její život nemá pro nikoho cenu. Nečekaně však přijde i její sestra, proto ji také musí zabít. Zahladil stopy po zločinu, ale nemůže se zbavit pocitu strachu, nejistoty, tíže viny. Policejní inspektor sice zatkl člověka, který se k vraždě dobrovolně přiznal, ačkoliv byl přesvědčen o vině Raskolnikově, jenže mu ji nemohl dokázat.Přes opilce Marmeladova se Raskolnikov seznámil s jeho dcerou Soňou (prostitutka – obětovala se aby uživila rodinu nevlastní matky); Raskolnikov se jí svěří a na její radu a po dlouhém vnitřním boji se odhodlal k zločinu přiznat (úvaha, zda silný jedinec má právo překračovat morální zákony a dopouštět se třeba i zločinu – zabít člověka, i když je to bezcenný ničema)
Je odsouzen na 8 let nucených prací, Soňa ho provází na Sibiř.
– autor využívá vnitřního monologu ( výčitky, úvahy)

Bratři Karamazovovi
V tomto díle líčí osudy rodiny Karamazových – otce Fjodor Pavloviče a jeho čtyř synů – Dmitrije, Ivana, Alojši a nemanželského Smerďakova. Starý Kamarazov je člověk pochybných mravních hodnot a opilec. Jeho nejstarší syn Dmitrij se mu hodně podobá, ale stále se ještě může změnit. Ivan představuje typ přemýšlivého člověka, který dospívá ve svém suchém racionalismu k odmítnutí tradičního náboženství a existence Boha. Nejmladší Alojša na druhou stranu zoufale hledá víru, která by jej zachránila před mravním úpadkem. Smerďakov, sveden Ivanovými názory, že Bůh není, a že je tudíž všechno dovoleno, zabije starého Karamazova a nakonec je výčitakmi svědomí dohnán k sebevraždě.Do úst Ivanových vkládá Dostojevský překrásnou legendu o Velkém inkvizitorovi – vyvrcholení autorových náboženských a filosofických názorů a zároveň ostrou kritiku církve. Ve španělském Seville se zjeví Kristus a koná zázraky. Kardinál – inkvizitor jej dá zatknout a uvěznit. Dokazuje Kristovi, že církev jeho učení „opravila“.