Nejstarší literární památky IV.

3. Helénistické období (4. – 1. století př. n. l.):
V tomto období řecká kultura zakořenila na územích dobitých Alexandrem Velikým. Centrem kultury se stala Alexandrie, ve které byla tehdy velká slavná knihovna, která obsahovala literární památky všech kultur a také naučné spisy. Existovala asi 300 let a poté při velkém požáru shořela, za vlády Marka Antonia. V literatuře v té době mnoho nového nevzniká, příznačný je však odklon tématiky od mýtů a božstev a naopak soustředění se na běžné, každodenní lidské problémy. To je typické pro tzv. novou komedii, jejímž představitelem byl Menandros.

Novým žánrem, který v tomto období vzniká, je idyla (zobrazuje lásku milenců vždy zasazenou do ideálního vesnického prostředí). Představitelem byl Theokritos.

Dále se rozvíjí přírodní vědy – Euklidés, Archimedés

Římská antika (3. století př. n. l. – 5. století n. l.)
– staré období
– klasické období
– postklasické období

1. Staré období (3. – 2. století př. n. l.):
Římská literatura není zdaleka tak bohatá jako řecká. Začíná překlady z řečtiny do latiny. Není zdaleka tak původní jako řecká literatura, ale její význam spočívá v tom, že se k nám prostřednictvím latiny dostaly antické řecké památky.

V Římě byla velmi oblíbená komedie. Nejvýznamnějším autorem komedií byl Titus Maccius Plautus. Ve svých hrách zachycuje obyčejné lidi se všemi chybami. Jeho typy byly např. vychloubačný voják, lakomý člověk, zlý tatík, který nepřál mladým a lásce nebo mazaný otrok.
Jeho hry – Vychloubačný voják
Lišák Pseudolus
Komedie o hrnci
Z jeho komedií později vyšli Shakespeare a Moliére.

2. Klasické období (1. století př. n. l.):
Rozvíjí se řečnictví. Za největšího řečníka všech dob byl považován Cicero. Jeho řeč vynikala logikou, pečlivostí stylu, řečnickými otázkami. Jeho latina byla považována za vzor dokonalosti. Pravým opakem byl Caesar, který napsal Zápisky o válce Galské a jehož sloh byl velmi strohý.